Článek
Ze sestavy litvínovských hokejistů vás v současné době vyřadily bolesti nataženého břišního úponu. Jak se cítíte? Bohužel pořád stejně, tedy špatně. Je to nepříjemné zranění, protože nikdo neví, jak to budu mít dlouho. Skoro každý druhý nebo třetí den chodím na kontroly k fyzioterapeutovi Pavlu Kolářovi, který se o mě stará. Chce to klid a musím čekat, až se ten sval dá dohromady. Moc mě mrzí, že nemohu klukům na ledě pomoci, ale návrat nechci uspěchat.
Přesto jste prý i se zraněním zkoušel bruslit? Ano, ale zjistil jsem, že si jen víc ubližuji. Hráči, kteří podobné potíže prodělali, mě varovali, abych si nezahrával. Pak se zranění zhoršuje a člověk si může utrhnout sval kompletně a léčení se protáhne na delší dobu.
Jak prožíváte zápasy z hlediště, či z blízkosti střídačky? Jsem hodně nervózní. Bezmocně se dívat, to je pro hokejistu asi nejtěžší. Spoluhráčům fandím a stále věřím, že se z nedávné krize nějakým způsobem vyhrabeme a nastartujeme vítěznou sérii.
Neuvažujete o tom, že byste si v případě, že litvínovský tým nepostoupí do play-off, zahrál v extralize za jiný tuzemský klub? O žádných nabídkách nevím a ani teoretický přechod do silnějšího mužstva mě v tuto chvíli nezajímá. Pro mě je prioritou Litvínov a udělám vše pro to, abychom se vrátili do elitní osmičky tabulky. Pětibodová ztráta na osmou Plzeň naznačuje, že nic není ztraceno. Musíme hlavně vyhrávat domácí zápasy.
Jak hodně by vás mrzelo, kdyby pro vás extraligová sezóna skončila hned při závěru základní části soutěže? Končit 1. března se nechce nikomu, ale teď se tím nezabývám.
