Článek
„Jen ať si Růča ten primát klidně vezme, to mi teda vůbec nevadí. Naopak, budu rád, když tam budou starší hráči, než jsem já," tvrdí kladenský centr, který na ledě proslul geniálními přihrávkami a jemnou technikou.
Však se o něm říká, že se svýma „zlatýma rukama" může hrát hokej na vysoké úrovni klidně i v pětačtyřiceti. „Když se ale nedostaneš k puku a budeš všude o dva tři kroky později, tak ti nepomůžou ani hlava, ani zlaté ruce. Fyzička je prostě strašně důležitá," míní jeden ze zlatých hochů z Nagana.
Proti dceři je bez šance
Před čtyřmi lety se tak Patera pustil v létě do mnohem ostřejšího tréninku než v předchozích sezónách. A také začal víc odpočívat a regenerovat. „Pivo k obědu? No tak to vůbec neexistuje," hřímá kladenská legenda. „Kdo ví, třeba se ale ten hokejový věk o dost prodlouží, a když někdo bude hrát ve čtyřiceti, tak to nebude zase taková výjimka," tvrdí Patera.
Se čtyřmi křížky na krku se ale musí o svou kariéru starat mnohem víc. Když včera navštívil tenisový duel své dcery, byla to spíš výjimka. „To je jedna z věcí, na které v době přípravy nemám moc času. Abych se sebral a jel s ní na turnaj do Zlína, to nejde."
Sedmnáctiletá Dominika Paterová je jednou z nejlepších českých juniorek a doby, kdy nad ní táta vítězil, jsou nenávratně pryč. „Už tak pět let jsem úplně bez šance. Já ale strašně nerad prohrávám. Ve všem. Bývaly to mezi námi hodně drsné souboje," směje se Patera.
Jak dlouho tedy ještě na ledě vydrží? „Když jsem šel v sedmadvaceti hrát do Vsetína, tak se mě jeden novinář ptal, jestli tam ukončím kariéru... V kabině ve srandě slýchávám, že jsem dědek, veterán. Nejsem blbej a vím, kolik mi je. Teď už jdu rok od roku, nebo spíš zápas od zápasu. Až mi to nepůjde nebo mě to přestane bavit, tak to ukončím a nebudeme to dál řešit," nestresuje se Patera.
