Článek
„Porážka byla krutá. Dali jsme do toho všechno, ale sport je takový. Prohry k němu patří, o to víc frustrující je to pro mě, protože je konec,“ hlesl dojatý dvaačtyřicetiletý kapitán Liberce.
V součtu tři vstřelené góly za tři utkání. Především ve střelecké mizérii Liberce spojené s výbornou formou vítkovického gólmana Filipa Šindeláře je třeba hledat příčiny, proč sezóna Bílých Tygrů končí už před polovinou března. „Ta série nebyla tak jednoduchá, jak napovídá výsledek. I ten poslední zápas byl dvě třetiny vyrovnaný. Ale Filip nás hodně držel,“ chválil vítkovický kapitán Jiří Burger.
O nulu přišli rychle
Nic ze svých předzápasových předsevzetí Severočeši nesplnili. Nechtěli si nechat utéct začátek utkání, když v Ostravě inkasovali v prvním zápase ve třetí minutě a ve druhém hned v první. V domácí hale udrželi nulu na svém kontě dvě minuty a jednu sekundu…
Ani vzývané „Bílé peklo“ se nekonalo. Liberecká Tipsport arena se nezaplnila ani ze dvou třetin, necelých pět tisíc diváků nemohlo vytvořit prostředí, které by vítkovický tým nějak zastrašilo.
A věrní fanoušci, kteří na zápas o liberecké bytí a nebytí dorazili, mnoho radosti nezažili. Často kroutili hlavou nad chaotickými momenty v liberecké hře i promarněnými šancemi. Ani když už Šindelář ležel na zádech a vrchní půlka branky byla odkrytá, neznamenalo to liberecký gólový úspěch.
Dvougólové manko ještě svěřenci Pavla Hynka na konci prostřední části dotáhli, jenže nadšení z vyrovnaného skóre jim nevydrželo ani do druhé přestávky. Když Rudolf Huna vrátil z předbrankového prostoru hosty do vedení, nasupený gólman Ján Lašák o pauze rozpůlil svoji hokejku. „Beru ten gól na sebe, nemohl přijít v méně vhodnou chvíli,“ posmutněle vyprávěl.
Konec nezvládli psychicky
Vítkovice pak už sebejistě směřovaly do čtvrtfinále, na libereckém kontě místo potřebných vstřelených gólů přibývala jen nervozita a vyloučení. „Ten konec jsme asi nezvládli psychicky,“ musel uznat liberecký bek Jiří Hunkes.
Domácí kotel po zápase vyvěsil transparent s Nedvědovou podobiznou a textem „Kapitáne, děkujeme.“ Útočník, jenž absolvoval patnáct sezón v NHL a hrál na olympiádě za Kanadu i Česko, pak hodil do hlediště hokejku i dres a naposledy zmizel v kabině.
„Nejen tenhle zápas, ale poslední asi tři týdny jsem si začal uvědomovat, že bude konec. A posledních deset minut třetí třetiny, kdy jsme ztráceli a hráli v oslabení, myšlenky byly všude možně. Během chvilky mi prošla hlavou celá kariéra. Něco končí, něco začíná, doufejme, že mě to bude bavit stejně jako hokej, což asi těžko. Hokej pro mě byl všechno,“ říkal Nedvěd pohnutým hlasem.
