Článek
Bylo těžké vyhnat z hlavy myšlenky na to, že čtvrteční zápas může být vaším posledním?
Nejen tenhle zápas, ale poslední asi tři týdny jsem si začal uvědomovat, že bude konec. A posledních deset minut třetí třetiny, kdy jsme ztráceli a hráli v oslabení, myšlenky byly všude možně. Během chvilky mi prošla hlavou celá kariéra. Něco končí, něco začíná, přeskočím z jedné lodě na druhou. Doufejme, že mě to bude bavit stejně jako hokej, což asi těžko. Hokej pro mě byl všechno. Těžko v životě najdu něco tak krásnýho jako hokej.
Nechtěl jste si tedy konec rozmyslet?
Ne, ne. Těch věcí je víc, některé ani nechci vynášet ven, ale pro mě už to skončilo. Liberec je vynikající organizace, strávil jsem tu krásná léta, chtěl bych všem poděkovat. Hráčům i divákům, naprosto jsem si to tu užil, byl tu dlouhodobě můj domov, ale už je čas. Není šance, abych se vrátil.
Také jste dres i hokejku hodil divákům…
Říkal jsem si, že ty smradlavý rukavice asi nikdo chtít nebude a že hokejka a dres budou lepší. (úsměv)
Výstroj odkládáte úplně? Není šance, že byste si ještě někdy zahrál třeba v nižší soutěži?
To určitě ne. Já potřebuju motivaci, to si spíš možná půjdu zahrát nějaký exhibiční zápas nebo sranda mač. Hodně hráčů, s nimiž jsem se bavil, tak když skončili, už je ten hokej tolik nelákal, nemají ani tolik času. Nechám tomu volný průběh, je možné, že si půjdu někdy jen tak zahrát, ale na takové úrovni už je bohužel konec.
Po zápase jste stál na ledě před kotlem, jenž vám děkoval. V ten moment na vás dopadlo nejvíc emocí?
Já se na nic nepřipravoval, ani jsem nechtěl. Hlavně jsem měl v hlavě, abychom ten zápas zvládli, věřil jsem, že z 0:2 se ta série dá otočit. Samozřejmě když zápas skončil, už nebylo co dál řešit kolem utkání, v mžiku mi prolítla hlavou má kariéra. Samozřejmě mi bylo líto, že to skončilo, asi jsme si to všichni představovali jinak. Každý by si přál končit podle nějakého hollywoodského scénáře a všechno vyhrát. Ale takové věci se nedají naplánovat. Můžete si říkat, že to příští rok bude jiné…Třeba ano, ale třeba také ne.
Byl jste vůbec někdy takhle naměkko?
Asi to nelze k ničemu přirovnat. To jsou takové ty jedinečné situace a pocity, na které budeš vzpomínat do konce života. Nechci to přirovnávat, ale něco podobného jsem prožíval, když jsem emigroval. To byla podobně jedinečná situace, i když pocit byl jiný.
Konec kariéry jste ohlásil dlouho dopředu. Bylo pro vás jednodušší se na ten moment připravit?
Už jsem to cítil před sezónou. Nedá se to pořád takhle valit před sebou. Je těžké se loučit s něčím, co naprosto miluješ, ale nelze hrát donekonečna.
Mluvil jste o přestupu na druhou loď. Čemu se tedy budete věnovat?
Já neumím dělat víc věcí najednou pořádně, ale na druhé lodi už jsem tak trochu jednou nohou stál. Už jsem i mimo hokej vyvíjel nějaké aktivity a v tom chci pokračovat. Na tuhle část svého života se těším, snad budu stejně úspěšný jako v hokeji.
Prozradíte, v jakém oboru se budete pohybovat?
Zatím si to nechám pro sebe. Ale jednu věc vím na sto procent, že mě to nebude naplňovat jako hokej.
V Liberci jste i spolumajitelem klubu, jaké máte v tomto směru další plány?
To je velký otazník.
V kabině už jste se rozloučil nebo ještě nějaká akce proběhne?
Na to máme teď bohužel až příliš hodně času, takže nemám strach, že by něco neproběhlo.
Mluvil jste o tom, jak vám hlavou proběhla celá kariéra. Který zápas vám v paměti utkvěl nejvíc?
Bohužel to bude i tenhle se špatným koncem, je jich víc. Třeba z olympiády s Kanadou, pak nějaké zápasy s Pittsburghem, hlavně to prodloužení a gól (trefa ve 140. minutě do sítě Washingtonu v roce 1996 – pozn. red.). To je také moment, který budu nosit v hlavě. Bude mi to všechno chybět. Kluci z kabiny, vynikající parta, co tady byla, to nelze ničím nahradit…
