Článek
Jenže v pátém čtvrtfinálovém duelu mohli Pražané služeb svého kanonýra využívat jen po čas prvních dvou třetin. Ton do zápasu nastoupil s virózou a třetí periodu už byl kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu vynechat.
„Byla to velká ztráta. Taky že už jsem si ke konci zápasu říkal: Kde je Toňák? Ať se obleče a jde na nájezd," přiznával Pech, že se jej zmocňovala nervozita. Jenže zbytečně. Naopak právě on byl nakonec za hrdinu, když jako jediný ze šesti exekutorů nájezd proměnil.
„Jsem rád, že právě můj gól pomohl, ale stejnou zásluhu má i Pepís (brankář Tomáš Pöpperle), protože vychytal tři nájezdy. Prostě mi vyšla klička a víc bych to neřešil. Hlavní je, že postupujeme dál," odmítal chválu třicetiletý útočník.
Pech: Čeká nás ještě daleká cesta
„Je to veliká úleva, do Vítkovic už se nám nechtělo," těšilo Pecha, že Sparta sérii ukončila už v pátém zápase a po pěti letech si tak zahraje semifinále. „Ale byl to boj. Série byla vyrovnaná, Vítkovice hrály parádně. Nemají se za co stydět," chválil svého soka a už před startem série věděl, že vítěze základní části nečeká jednoduchý úkol.
„Když Vítkovice odjížděly na konci prosince na turnaj do Davosu, říkal jsem si, že je to buď nakopne, nebo unaví. A leden pak měly famózní, což v play off potvrdily," pochválil Pech Ostravany, o to víc si ale jejich skolení užíval. „Jsem na mužstvo pyšný, že jsme dokázali potvrdit roli favorita, ale tím to nekončí. Čeká nás ještě daleká cesta."
přestávka
