Článek
Zažil jste už něco podobného?
Nic takového se mi ještě nestalo. Zjišťuju, že ve sportu se člověk neustále setkává s něčím novým. Vidím, že se mám pořád co učit... (úsměv)
Bylo opravdu nutné duel s Kometou tak brzy ukončit?
Asi ano. Na ledě nebylo vidět dál než na tři metry. Domácí měli navíc bílé dresy, což orientaci ještě ztěžovalo.
Věděl jste vůbec, co se děje v soupeřově obranném pásmu?
Částečně ano. Ale musel jsem se dívat na kostku u stropu. Jen díky ní jsem byl aspoň trochu v obraze.
Chvíli předtím, než byl zápas definitivně ukončen, jste vehementně gestikuloval směrem k sudím. Chtěl jste na špatnou viditelnost upozornit?
Ano. Spoluhráči mě nabádali, abych se okamžitě ozval, pokud bych měl pocit, že už mám problém s viditelností i před naší brankou. Nechtěl jsem dostat nějaký hloupý gól.
Utkání bylo nejprve skoro na půl hodiny přerušeno. Jak jste se v kabině zabavili?
Už jsme z toho pomalu začínali mít srandu. Vtipkovali jsme, že by o vítězi mohla rozhodnout třeba střižba kapitánů, nebo že pojedeme rovnou nájezdy. Taky jsme se pochopitelně snažili trochu protahovat, i když začínalo být jasné, že už na ledě moc nepobudem.
Střetnutí bylo vyprodané a vysílala ho televize. Hrálo to při rozhodování nějakou roli?
Diváků v hledišti i u obrazovek mi bylo líto. Určitě byli natěšení na parádní hokej. Ten by ale stejně neviděli. I pro ně bude lepší, když si cestu na stadión či do restaurací zopakují za lepších podmínek.
Souhlasili jste s odložením zápasu s lehčím srdcem, že šlo o blízkého soupeře?
I o tom jsme v šatně během přestávky mluvili. Je jasné, že cestovat ze Zlína podruhé třeba do Karlových Varů by bylo mnohem náročnější než jet něco málo přes hodinu do Brna. Aspoň v tom jsme měli štěstí.
