Článek
Co jste tedy říkal na desetizápasový trest pro Američana?
Týkalo se to sice zákroku na mě, ale ten samotný flastr udělila disciplinárka. Takže já už k tomu nemám co říct a je asi zbytečné zase rozdmýchávat nějaké vášně.
S Hollwegem, který byl dvě sezóny vaším spoluhráčem, jste po zápase mluvil. Pouštěl jste si pak dodatečně i ten jeho zákrok?
Díval jsem se a obrázek jsem si udělal, ale všechno už jsem vlastně řekl po tom zápase a už se nechci k tomu moc vyjadřovat. (Vlasák po duelu s Plzní prohlásil: „Nemyslím si, že je Ryan zákeřný hráč. Já ho na poslední chvíli viděl a trochu jsem mu stačil uhnout, ale i pro toho hráče je těžké se rychle stáhnout. Faul to samozřejmě byl, to ano, ale nemyslím si, že Ryan hraje nějak zákeřně a že to chtěl udělat.")
Bylo pro vás složité po sedmi letech v Plzni najít v sobě zase srdce slávisty?
Nebylo, já v Edenu vyrůstal. Prostě jsem se vrátil do míst, kde to všechno začalo a taky pravděpodobně skončí.
Takže poslední sezóna, nic vás už nepřesvědčí, abyste pokračoval?
Na devadesát procent to beru jako svoji poslední sezónu. I když nikdy neříkej nikdy...
V extralize oslavíte příští rok čtyřicítku. Jaká je to podle vás zpráva o soutěži, v níž mají čtyřicátníci klíčovou roli?
Já bych extraligu tak nedegradoval. Kluci jako Martin Ručinský, Pavel Patera to pořád umí, jsou z výjimečné generace a dávají tomu všechno. Zlom nastane tak za rok dva, až ta velká jména definitivně skončí. Pak už za to snad ti mladí konečně vezmou.
Není to pro vás nezvyk nepotkávat teď na Slavii Vladimíra Růžičku, který byl s klubem tolik spojený?
To vyplynulo už po minulé sezóně. Ale v klubu se změnila spousta věcí.
Třeba?
Zázemí je stejné, ale myslel jsem spíš záležitosti kolem vedení. Za mě tady bylo deset majitelů, teď je tu jeden většinový.
Ale v kabině jste zase s Bednářem a Kolaříkem, kteří byli slávisty i v roce 2007, kdy jste z klubu odcházel.
Jasně a ještě Mára Tomica. Jinak se mužstvo hodně omladilo.
Jsou ti mladí drzejší, než před lety bývala vaše generace?
(Směje se). Jak kteří, ne všichni, ale je to jiné, než to bylo za nás. Kdybychom si dovolili to, co si teď dovolí mladí kluci, tak jsme od starejch dostali hokejkou přes záda. Ale nestěžuju si, to je dobou a takhle to je.
Po odchodu z Plzně jste mluvil o tom, že by vás lákala ještě třeba druhá švýcarská liga. To už je pasé?
Lákala mě, ale jen do doby, než se ozvala Slavia, což pro mě samozřejmě byla první volba. Po všech těch letech, co jsem dojížděl nebo byl v cizině, to pro mě byla priorita.
Jako hráč jste působil ve všech nejlepších evropských ligách. Kde se hrál opravdu nejlepší hokej?
V Rusku měly zápasy hodně vysokou úroveň, ale každá ta liga má něco do sebe. Ve Švýcarsku bylo hodně Kanaďanů, ve Finsku se strašně moc bruslilo, Švédové jsou zase hrozně silní na puku. Všude to bylo náročné.
V NHL jste ale moc dlouho nevydržel, nemrzí to ještě trochu?
Já šel do Los Angeles v pětadvaceti, něco jsem měl odehraného, hrál jsem na mistrovství světa a představoval jsem si to trošku jinak. Kdybych šel do Ameriky v osmnácti, tak toho víc zkousnu a vydržím, ale já se sebou nechtěl nechat vorat... Pak jsem nad tím přemýšlel a možná, že kdybych ještě půl roku vydržel, mohlo to být jiné.
Slováci Pálffy se Stümpelem, kteří v LA tehdy hráli, vás nepřemlouvali, ať ještě vydržíte?
To jo, ale když to vezmu zpětně., tak do dneška se vlastně v Los Angeles žádný Čech pořádně neprosadil. Navíc farmářský tým Kings sídlil v Lowellu, což bylo hrůzostrašný město. Manželku jsem tam tahat nechtěl, měla před porodem, takže zůstala v Los Angeles. A nakonec jsme se rozhodli, že odjedeme.
