Článek
Opravdu jste měl takové pochybnosti, jestli klubu ještě můžete pomoct?
Už mi není pětadvacet a věk člověk nezastaví. Už jsem se rozhodoval vloni a předloni a vždy jsem koukal na tři faktory. Jestli mám motivaci, jsem zdravý a mám odpovídající výkonnost, abych nebyl jen do počtu. To by bylo to poslední, co bych si přál, abych končil kariéru tím, že bych se někde jen motal a přežíval. Nakonec jsem se rozhodl, že se ještě hecnu a ten poslední rok tomu dám maximum. Chci pomoct Litvínovu, aby sezóna byla lepší než loňská. Protože určitě bych se nechtěl loučit v play out nebo nedej bože baráži.
Na ni to v úvodu sezóny rozhodně nevypadá. Jste až překvapený, jak válíte i vy osobně?
Produktivita pro mě vůbec není rozhodující. Spíš jsem překvapený, jak dobře jsem se cítil na ledě. Jak znám své tělo, rozjíždím se trochu pomaleji, v začátku sezóny to bývá syrové a dostávám se do toho až v listopadu. Ale kupodivu teď jsem se cítil dobře už od prvního zápasu, snad mě ta drobná zdravotní komplikace teď nepřibrzdí.
Poslední zápas jste neodehrál, na nedělní souboj s Libercem už budete fit?
Čekal jsem na výsledky testů, až budou v pořádku. Od středy trénuju a měl bych nastoupit.
Cítíte v sobě stále stejný hlad po úspěchu jako v začátcích kariéry?
Ten je stejný jako před dvaceti lety. Bez toho jsi mrtvej hráč. Já mám motivaci strašně velkou, v Litvínově jsem se narodil, naučil hrát hokej a mé zbožné přání je pokud možno ten pohár vyhrát. Možná nejsme klub s takovými finančními možnostmi, ale není záruka, že když si koupíte drahé hráče, pohár vyhrajete. My to v Litvínově budeme zkoušet, dokud se to nepovede. Když u toho budu já, budu strašně šťastný, když ne, budu Litvínovu fandit.
Přesně před rokem byl Litvínov poslední, teď je neporaženým týmem. Co je jinak?
Z mého pohledu jsme nebyli dobře kondičně připraveni. My tam byli jak bobíci, nebyli jsme schopni s nikým bruslit, hodně jsme faulovali. Letos je situace úplně opačná, jsme na tom výborně kondičně. Všechen kredit patří trenérům za to, jak nás výborně připravili.
Trenérské duo Rulík, Hořava si nemůžete vynachválit. Čím to, že vám tak sedlo?
Já bych to popsal tak, že je to asi jako když chlap potká ženskou, se kterou si rozumí úplně ve všem a najednou spolu vydrží celý život. A takhle to vypadá mezi Litvínovem a Radimem s Milošem. Myslím, že Litvínov potřeboval přesně tyhle dva trenéry, zavedli úplně jiný řád.
Často zmiňujete i gólmana Pavla Francouze jako klíčového muže litvínovské jízdy.
Bez něj bychom nebyli tam, kde jsme. To je kluk, který je strašně poctivej, férovej a výbornej do party. Navíc má strašnou pokoru. Podle mě je to momentálně náš nejlepší gólman. Já si myslím, že bude na mistrovství světa jednička a nedivil bych se, kdyby pak odešel do NHL.
Co vy a mistrovství světa v Praze? Vidíte návrat do reprezentace jako reálný?
Já skončil po olympiádě v Turíně, od té doby je to pro mě uzavřená záležitost. Ano, trenérem je Vláďa Růžička, se kterým jsem vyrůstal v Litvínově, ale je tu plno lepších mladých hráčů a tím směrem by se měla reprezentace vydat. Jedině, kdyby se zranila všechna naše levá křídla. Myslím, že reprezentaci už nemám co dát a nemyslím, že bych na mezinárodní hokej stačil.
Říkáte, že tato sezóna bude vaší poslední. Jste o tom přesvědčený?
Opravdu to tak cítím. Vím, že se to blíží ke konci a tahle sezóna bude asi má poslední.
Když na jaře končil váš kamarád Petr Nedvěd, bylo to pro něj hodně emotivní. Už si někdy představujete, jaké to bude, až skončí váš poslední zápas?
Pro mě může být každý zápas poslední, může se cokoliv stát… Samozřejmě to asi bude emotivní, ale život půjde dál. Bude to určitě jiné, hokej mi bude scházet, hraju ho od pěti let.
Co přijde pak?
Nechávám tomu volný průběh. Ale až ten poslední západ odehraju, dám si oraz. Chtěl bych trochu cestovat, podívat se na místa, na která jsem vždycky chtěl. Taky bych si rád zalyžoval. Jsem z hor, jako malej jsem lyžoval dost, ale v průběhu kariéru to nešlo.
Zmínil jsem Petra Nedvěda, nakolik bylo reálné, že byste se letos potkali v Litvínově?
Já ho nechtěl přemlouvat, jen mu řekl svůj názor, že by to bylo hezké zakončení našich kariér, protože jsme velcí kamarádi a potkali se jen sezónu v New Yorku. Ale rozhodnutí bylo na něm. Třeba v prosinci zjistí, že by si chtěl ještě zahrát, ale myslím, že už se ubírá jiným směrem.
