Článek
Váš odchod z Litvínova do Pardubic neproběhl zrovna hladce, už jste si s Robertem Reichlem situaci vyříkal?Potkali jsme se akorát jednou ve Varech na golfu, kde jsme si podali ruku a prohodili pár slov, ale o mém odchodu jsme se nebavili. Když jsem z IFK Helsinky přestoupil do Espoo a přijel do Helsinek, tak mě přivítali potleskem, to se v Litvínově asi nestane, protože nejsme takový národ, ale pro mě to bude normální zápas.
Část přípravy jste chyběl kvůli zranění, už jste tréninkové manko dohnal?Teď si dávám extra dávky, jezdím na kole, trénuju s A-týmem i juniory, abych to dohnal. Ve Finsku jsem si zvykl každý den něco dělat, abych se do toho stihl rychle dostat. Byl jsem na ledě snad jen deset dní, takže se strašně těším na začátek extraligy.
Nebýt vašeho zranění, neutekla by vám zřejmě pozvánka do reprezentace na ČP Cup. Byl jste hodně rozmrzelý, nebo jste byl i trochu rád, že máte čas se sžít s mužstvem?Asi oboje, určitě bych si rád zahrál za nároďák. Na druhou stranu jsem měl možnost zůstat v Pardubicích, klub mi nabízel i možnost regenerace v Karlových Varech, ale já si chtěl zvyknout na město i na arénu.
Když Pardubice postihly odchody do NHL, mělo vedení strach, jestli do zámoří odejdete i vy, bylo to reálné?Vůbec ne. Ve Finsku sice psali, že odcházím do NHL, ale já s nikým v kontaktu nebyl.
Pardubice si vás vybraly především jako střelce, jaká bilance vás uspokojí?Hokej je kolektivní hra, už kolikrát jsem si říkal, že bych titul nejlepšího střelce vyměnil za postup do finále play-off. Třeba v minulé sezóně v Litvínove jsem dal spoustu gólů, ale skončili jsme ve čtvrtfinále. Můj cíl nejsou mraky gólů, ale dostat se s týmem co nejdále.
