Článek
Útočník Zbyněk Irgl už znovu absolvuje týmové tréninky s Třincem.
Útočník Zbyněk Irgl (uprostřed) poprvé po operaci nádoru na ledvině trénoval s třineckými hokejisty.
Útočník Zbyněk Irgl zpátky na tréninku Ocelářů Třinec
Zyněk Irgl je zpět, od středy trénuje s ostatnými členy kádru.
Máte za sebou první trénink s týmem, jak se cítíte?
Cítím se nádherně, ale i příšerně. Stíhám všechno, tělo si zvyká na zátěž. Ještě mě ale čekají nějaké testy, pak se uvidí, co a jak dál. Uvidíme, zda vůbec půjdu do hry.
Věříte, že stihnete letošní play off?
Byl bych velice rád, ale nevím, jak tělo snese tréninkovou zátěž. Navíc zápas je úplně něco jiného. Tam je fyzické i psychické vypětí extrémní.
Když jste se dozvěděl diagnózu, věřil jste, že se budete moci vrátit k hokeji?
Blesklo mi to hlavou. Po operaci jsem pak ale na hokej už vůbec nemyslel. Dostal jsem se někam, kam jsem nikdy nečekal, že by se mé tělo mohlo někdy dostat. Zhubl jsem sedm kilo a prvních čtrnáct dní jsem téměř nebyl jsem schopný vstát a jít si vyčistit zuby. Hned jsem si zase musel jít lehnout. Ten první měsíc byl opravdu hodně těžký.
Co vám vrátilo zpátky chuť začít s tréninkem?
Rodina, přátelé a malá dcerka. Když jsem ji viděl kolem mě běhat, tak mě to dostávalo nahoru. Jakmile jsem pak začal trošku trénovat a tělo si začalo opět zvykat na zátěž, chuť do hokeje se vrátila.
Kdy jste vyrazil na první trénink?
Asi měsíc po operaci. Ale trénink bych tomu neříkal. Udělal jsem patnáct dřepů a točila se mi hlava. Díky kondičnímu trenérovi Láďovi Gruberovi, s nímž spolupracuju už 15 let, se to ale pořád lepšilo. I proto jsem před měsícem mohl poprvé na led.
O konci kariéry jste neuvažoval?
Vůbec ne. Doufám, že ani nebudu muset.
Vnímal jste podporu fanoušků?
Opravdu mě obrovsky překvapilo, co se dělo, když vyšlo najevo, co se mi stalo. Nečekal jsem to, a když jsem viděl billboard i v Pardubicích, tak to mě chytlo za srdce.
Vaši spoluhráči z Vítkovic Miloš Holaň a Luděk Krayzel si prošli něčím podobným. Bavil jste se s nimi o své nemoci?
Potkal jsem manželku od Miloše Holaně. Říkal jsem jí, že před Milošem obrovsky smekám, protože vůbec nechápu, jak se po tom všem, co musel absolvovat, vůbec dokázal k hokeji vrátit. To, co jsem měl já, je proti leukémii, kterou onemocněl on, prkotina.
Někteří lékaři říkají, že s jednou ledvinou se dá sportovat, jiní zase varují, že hokej není tenis, že je to kontaktní hra.
Jsou různé názory. Pro mě je teď důležité, aby se tělo dostalo do fáze, kdy budu moci hrát. Riziko nějakého úderu, to už je můj problém. Jsem s tím smířený. Mám vyrobený ledvinový pás a doufám, že mě ochrání dobře.
