Článek
Začněme nejprve otázkou na téma - co vlastně děláte po skončení bohaté trenérské kariéry?
Momentálně nic, co se týče práce v hokeji (úsměv). Skončil jsem po loňské sezóně, konkrétně u litvínovské mládeže. Věnuji se jen sledování utkání a fandění. Z Litvínova jsem se odstěhoval do pětadvacet kilometrů vzdáleného Brandova, což je obec na německo-českých hranicích. Mám tam klid, řežu a sekám dříví. Jsou tam vynikající lidi, o zábavu je postaráno. Je to klidný život oproti hokejovému koloběhu. Jsem naprosto spokojený.
Jako hlavní trenér jste byl u dosud poslední účasti Litvínova ve finále extraligy. Jak vzpomínáte na souboje se Vsetínem v roce 1996?
Velmi dobře si to vybavuji, byť už to bude dvacet let. Myslím, že to byla velmi úspěšná sezóna. V Litvínově působili prima kluci a hráči. Narazili jsme na Vsetín, který měl mužstvo, jemuž v té době nikdo nedokázal konkurovat. Pro nás bylo hlavně velké zadostiučinění, že jsme předtím porazili Spartu, která byla favoritem. Druhé místo v extralize za Vsetínem jsme považovali za výborný výsledek pro Litvínov.
Připomeňte některá jména z té doby?
Litvínov jsem vedl s asistentem Vláďou Kýhosem, který teď přijede na semifinále s Brnem, kde je hlavním trenérem. Z hráčů jsme měli v sestavě třeba Roberta Kyselu, nynějšího generálního manažera Litvínova. I díky výkonům v extralize se dostal na mistrovství světa 1996 do Vídně, odkud si přivezl zlato. Skvěle chytal tehdy mladíček Petr Franěk, který taky jel na šampionát. Velkými posilami byli obránci Butko a Sejejs. První utkání jsme vyhráli 2:1, pak naši kluci už byli hodně rozbití a unavení, ale uhráli jsme maximum.
Letos je Litvínov už v semifinále. Čemu to přisuzujete?
Mužstvo i celé vedení pracují velmi dobře. Je to vidět na výkonech a herním projevu. Obdivuji, co odvádějí trenéři Radim Rulík s Milošem Hořavou. Nedovedl jsem si představit, že by se tak výrazně zvedli někteří hráči, které při příchodu do klubu nikdo neznal. Klobouk dolů, jak se zapracovali obránci Pavlík, Pavelka, Chaloupka a Štindl. Sezóna probíhá vynikajícím způsobem. Kluci mají na to, aby ji úspěšně dohráli. Ale nebudeme raději předbíhat.
Přejděme k baráži. Co prožíváte, když pražskou Slavii má za úkol zachránit trenér a především váš syn Josef Beránek mladší. Je to napětí, nervozita?
Fandím synovi, aby se jim to povedlo. I já jsem jednu sezónu trénoval ve Slavii. Vedení klubu od prezidenta Míry Tvrdého počínaje bylo velmi solidní. Ale zpět k současnosti. Neberu to tak, že jde o cíl jednoho člověka, tedy trenéra. Tam záleží na tom, aby se na práci podíleli všichni společně a dokázali se domluvit a vyhecovat. Celý klub by se měl dát dohromady, překonat problémy a „vylízat" se z toho.
Jste se synem v pravidelném kontaktu?
Samozřejmě se o hokeji bavíme. Říká mi svoje názory - i to, co prožívá.
Jak vidíte vývoj baráže?
Jsou v ní čtyři mužstva a z té čtyřky jsou reálné snad všechny kombinace, jak to může dopadnout podle umístění v tabulce. I v minulých letech se mě novináři na baráž ptali, tipoval jsem a nikdy jsem se netrefil. Spíš jsem věřil celkům ze spodku extraligy a vidíte, loni to bylo úplně opačně. Jak říkám, baráž je zcela nová soutěž a těžko předvídat. Moc toho nenapoví ani první kola. Je to fakt otevřené. Ale věřím, že Slavia při naplnění předpokladů, o kterých jsem se zmínil v souvislosti s potřebou týmového ducha, se dostane do prvních dvou míst, znamenajících účast v extralize pro příští sezónu.