Kamarády i odpůrce mám všude, nejvíc ale budu fandit Litvínovu, tvrdí loučící se Čajánek

Nastal prostě čas. Mám čtyřicítku na krku a jednoznačně to tak cítím. Jsem opotřebovaný psychicky i fyzicky. Myslím, že moji blízcí, zlínští trenéři i spoluhráči už delší dobu tušili, že skončím.

Před rokem jsem si po zisku titulu ještě nechával otevřená zadní vrátka a v průběhu letní přípravy jsem se k týmu připojil. Tentokrát mě už nikdo nepřemluví. Styl, jakým hraju, je dost náročný na fyzičku. Zvlášť v mém věku. Ještěže jsme se aspoň v této sezóně dostali do play off. Kdybychom měli hrát baráž, asi bych hodně svého loňského návratu litoval.

Tak to v životě někdy chodí. My jsme dali do čtvrtfinálové série všechno, a i když Kometa byla považována za favorita, vzdorovali jsme jí až do sedmého zápasu. Ten jsme bohužel nezvládli. Přesto chci spoluhráčům i zlínským fandům moc poděkovat.

Je symbolické, že můj konec urychlil zrovna on. Plácnul do toho a my jsme se už nevzpamatovali. Budu si s ním muset o tom v létě promluvit. (úsměv).

To se uvidí v nové sezóně. Každopádně mi bude scházet neopakovatelná atmosféra ve zlínské hale. Za ty roky jsem dobře vnímal, kde kdo sedí a kdo nás podporuje, či naopak nadává.

V nejbližších týdnech budu převážně odpočívat a hrát si s dětmi. Nevím, zda bude rodina nadšená, že budu skoro pořád doma. (smích)

Nikdo se mnou zatím o ničem takovém nemluvil a ani to nemám momentálně v plánu. Nevylučuju ale, že se za čas k hokeji v nějaké funkci vrátím.

Ve všech čtyřech postupujících mužstvech mám kamarády a jsou v nich i hráči, kteří mě moc nemusí. Kvůli Martinovi Ručinskému budu ale asi nejvíc fandit Litvínovu.

Samozřejmě loňská mistrovská euforie po zisku titulu. Zlín byl několik dní doslova na nohou. A moc si považuju i tří zlatých medailí ze světových šampionátů.