Článek
Co s vámi vidina historicky prvního titulu pro Litvínov dělá?
Hokejově už žiju jenom pro to, aby tohle město konečně získalo vysněný pohár. Nic jiného už mě nezajímá. Klub, jeho fanoušci i hráči by si to zasloužili.
S Litvínovem jste si zahrál finále v roce 1991. Vybavíte si vzpomínky na porážku s Jihlavou?
Jasně, tehdy jsme prohráli 1:3. V mých letech a bodu kariéry je úžasný pocit, že si to teď vyzkouším znovu. Dobře si uvědomujeme, že postupem do finále nic nekončí, naopak je potřeba zkrotit emoce. Nic není vytesané do kamene a v hokeji se může stát cokoliv. Slibuju, že pro titul uděláme maximum. Je to sen, za kterým všichni jdeme.
Bude před sobotním startem finále velkou výhodou, že máte týden na odpočinek?
Strašně nám přijde vhod, že se můžeme dát zdravotně dohromady. I já jsem pobitej, ale musím to zaklepat, protože fyzicky se cítím dobře a vůbec nejsem unavený.
Možná i proto, jak se vám daří. Vaše řada s Petružálkem a Hanzlem je pro každého soupeře postrachem...
Jsme kompaktní, perfektně si rozumíme. Petri (Petružálek) je typický střelec, Robin je zase silný na puku a tvoří hru. V klíčové fázi sezóny vystoupil z řady, znám ho už dlouho, ale takhle skvěle jsem ho ještě neviděl hrát. Najednou je z něj úplně jiný hokejista. Je mi jasný, že ve finále se na nás soupeř zaměří, ale s tím nemáme problém. Neřešíme, jak nás budou hlídat, soustředíme se jen na sebe.
Přál byste si do finále radši Třinec, nebo Spartu?
Teď už je to úplně jedno, absolutně nemá cenu si vybírat. Dobře se připravíme na kohokoliv a vydáme ze sebe úplně všechno.