Článek
„Občas jsem slýchával, že jsem měl rok počkat. Ale spíš v nadsázce a v dobrém. S Třincem titul nemám, ale pořád jsem si říkal, že ho třeba vybojuji s jiným klubem. No a letos jsem ve finále s Litvínovem," svěřoval se 34letý hokejista.
Toho, že Třinec opustil, nelituje. „Uvažoval jsem o odchodu dříve, než k němu doopravdy došlo. Chtěl jsem změnit prostředí, zkusit si něco jiného. Myslím, že jsem pak zažil dobré dva roky v Českých Budějovicích i teď tři v Litvínově. Z Třince jsem neodcházel ve zlém. I když v týmu už moc spoluhráčů nemám, stále mám v Třinci kamarády," popisoval Martynek.
V nejvýchodnějším extraligovém městě má ale především rodinu. „Okamžitě když Třinec postoupil do finále, musel jsem sehnat dvacet lístků. A myslím, že další žádosti ještě přijdou," usmíval se hokejista, který se dokázal prosadit v české nejvyšší soutěži i přes poměrně malý vzrůst 172 centimetrů.
Se stříbrem se spokojit nehodlá
Do nejvyšší soutěže nakoukl v sezóně 2002/03 a hned získal ocenění pro nejlepšího nováčka ročníku. To už je ale minulost. Na výraznější kolektivní úspěch stále čeká, už třináct extraligových sezón.
Dočkal se letos. Ať finálová série s Třincem skončí jakkoliv, premiérovou medaili má Martynek jistou. „Uvědomil jsem si to vlastně až po semifinálovém postupu přes Brno. Nejhůře budeme druzí a já získám svou vůbec první extraligovou medaili," radoval se Martynek.
Pouze se stříbrem se spokojit ovšem nechce. Až v sobotu v třinecké Werk Aréně finálová série začne, svůj mateřský klub nijak šetřit nebude. V letošním play off dal zatím dva góly a na jeden přihrál. Osobní statistiku by jistě proti vítězi základní části rád vylepšil. „V Třinci jsem byl odmalička a mám k němu osobní vztah. Ale teď jsem hráčem Litvínova a chci mu pomoct k zisku mistrovského titulu," řekl Martynek.