Článek
„Jsem z Ostravy a je vtipné, že momentálně hraji za klub, který má domovské působiště asi nejdál od mého rodného města. A ještě k tomu si to ve finále rozdáme s Oceláři, takže pro mě to je velké derby vzhledem k rivalitě vítkovického a třineckého hokeje," usmívá se Pavelka, jenž si angažmá na severu Čech nemůže vynachválit. „Litvínov je oproti Ostravě malým městečkem. Cítím se tady skvěle a hokej si užívám. Na starém zimním stadiónu panuje vynikající atmosféra, lidi jsou neskuteční. Mám v Litvínově byt a domů do Ostravy se vracím na návštěvy moc rád, tahle kombinace mi vyhovuje," líčí nadšeně.
Fakt, že Severočeši už mají jistou minimálně stříbrnou medaili, ho neuspokojuje. „Ano, druhé místo je taky dobré, ale zlatá medaile se blyští víc než jakákoli jiná," tvrdí jasně. „Myslím, že mezi prvním a druhým celkem v extralize je na konci sezóny velký rozdíl. Kdo by nechtěl titul? Po základní části jsme za Třincem zaostali o pouhé dva body. Ve finále jsme prakticky na stejné startovní čáře," uvažuje před cestou k sobotnímu prologu finále na led soupeře.
Pro Litvínov může hovořit i skutečnost, že Třinečtí mají za sebou těžkou sérii se Spartou na šest zápasů. „Možná, že hned po posledním utkání semifinále cítili únavu, ale s blížícím se finále na to zapomenou. Půjdou do nás naplno, s tím musíme počítat," přemítá Pavelka, který podle svých slov prožívá sezónu snů.
„Loni jsem přišel do Litvínova po působení v zámoří a jen jsem se v extralize rozkoukával. Stihl jsem pouze dvanáct zápasů, jinak jsem hostoval v prvoligovém Mostě, který se do poslední chvíle zachraňoval," zmiňuje svoje začátky na severu Čech. „A najednou sedím v litvínovské kabině už několik měsíců vedle takových borců, jako jsou Martin Ručinský, Jakub Petružálek, Viktor Hübl. V sezóně za nás nastupoval v obraně i Jirka Šlégr, od něhož se mohou všichni beci učit. Všude kolem sebe slyšíme, že finále v Litvínově nebylo devatenáct let. Chybí nám poslední krok, který bývá nejtěžší, ale zase nás žene velká touha. Takže řeknu, že titul je na jednu stranu daleko, ale vlastně taky poměrně blízko," filozofuje Pavelka.
