Článek
Vézt z Třince vedení 2:0 je jistě i nad vaše plány.
Určitě jsme to nečekali, když jsme sem jeli. Chtěli jsme vyhrát jedno utkání, máme obě dvě. Ale stejně jako jsme my vyhráli tady, může Třinec vyhrát dvakrát u nás. Musíme první dva zápasy hodit za hlavu, přistoupit k tomu na sto procent i doma.
Je těžké po takovém startu série uhlídat myšlenky na titul?
Nikdo z nás to v hlavě nemá. Nevyhráli jsme jednoznačně, kdybychom je přejeli, je to možná jiné, takhle určitě ne. Vedení 2:0 je parádní, ale celkově nic neznamená. Máme o něco blíž k poháru, ale ta cesta bude ještě trnitá.
Vaše klíčové zákroky přišly ve druhé třetině, kdy byl tlak domácích největší.
Nebylo příjemné, když se na nás valil jeden útok za druhým. Tým se z toho nemohl dostat, občas jsme dělali jen zakázaná uvolnění. Trošku jsme vydechli, ale tlak pokračoval. Jen jsem se modlil, abychom neudělali nějaké fauly a nešli třeba do tří. Naštěstí mě puky trefovaly, měl jsem obrovské štěstí, možná ještě větší než v sobotu, i když jsem myslel, že už to nejde.
Nejste zbytečně skromný?
Troška skromnosti v tom může být, ale bylo tam snad pět situací, kdy jsem jen vyjel proti střelci a trefil mě do ramen nebo břicha, na tom si nedělám velké zásluhy.
A ve třetí třetině vám pomohla při střele Adamského i tyč.
Samozřejmě jsem se lekl. Byla tam přede mnou skrumáž, Áda nahodil takový padáček, šel mi kolem ramene a věděl jsem, že je zle. Slyšel jsem, jak to cinklo, tak jsem se otočil a byl rád.