Článek
Loni jste v baráži s Kladnem neuspěl, letos s Olomoucí ano. Takže asi velká úleva?
Určitě. Extraligu jsme zachránili, vyhráli jsme i poslední zápas, takže spokojenost. V hlavě však zůstává, že jsme měli navíc a to tu radost trochu kalí.
Fanoušci vám ale připravili nádherné rozloučení?
Ano. Bylo to úžasné. Celou sezónu byli skvělí. Stáli za námi i v době krize. Dokonce jednou přišli na trénink a i tam nám fandili. Klobouk dolů.
Co k celé baráži říct?
Především to, že to byla neskutečně těžká soutěž. Psychicky i herně. Však také tři celky bojovaly o extraligu ještě v předposledním kole.
Vy jste do baráže dobře vstoupili, ale jednu chvíli to s vámi vypadalo všelijak. Kde se to ve váš prospěch otočilo?
Zlomový byl jednoznačně domácí zápas s Českými Budějovicemi, který jsme zvládli po třech porážkách v řadě a v němž jsme podali asi vůbec nejlepší výkon za celou sezónu. Ten nás nastartoval a pak už jsme se drželi.
Jak už jste říkal, měli jste na víc. Jednu chvíli to dokonce vypadalo na účast v play-off. Proč jste nakonec skončili v baráži?
To je jednoduché. Prohráli jsme patnáct utkání v řadě a ty nás srazily dolů. Lepší týmy, mají-li krizi, prohrají tři, čtyři zápasy a zase se zvednou.
Jak hodnotíte kolektiv, v němž jste v Olomouci hrál?
Já nikdy nezažil tým, v němž by byla vyloženě špatná parta. Tady byla ale super. Když se nedařilo, pořád jsme drželi neuvěřitelně při sobě. To bylo klíčové. V opačném případě by se zachránit extraligu nepovedlo.
Jaká bude vaše budoucnost? Máte ještě chuť v kariéře pokračovat?
Nyní jsem hlavně rád, že jsme extraligu zachránili. Fakt nevím. Dejte mi čtrnáct dnů.
Pokud byste se rozhodl hrát dál, bude to zase v Olomouci, nebo existují i jiné varianty?
Teď chci jít s kluky na pivo, pak se poradím s rodinou a potom se uvidí.