Článek
Do Třince přitom cestoval s mnohem skromnějším přáním: „Chtěl jsem hlavně zápas dochytat. V Litvínově se mi to nepovedlo a na Spartě jsem zůstal jen na střídačce. Motivaci dokázat, že na to mám, jsem měl velkou," svěřoval se zlínský hrdina.
V utkání musel řešit několik ošemetných situací, v záplavě zákroků mu v hlavě zůstal především semafor proti ráně třineckého kapitána Klesly ve druhé třetině. „Byl přede mnou sám a trefil mi připravenou lapačku. Rosťu hodně dobře znám, o to více mě to těšilo," popisoval Štůrala.
Hranatý puk?
Pořádně horko mu však bylo především v poslední třetině, kdy se hrálo často před jeho brankou. A ačkoliv Zlín včera výborně bránil, v jednom případě nechali obránci Urbanec a Kotvan Štůralu zcela na holičkách. „Vůbec nevím, co se stalo. Nechal jsem jim puk u tyčky, otočil jsem se a čekal, až s ním vyjedou zpoza branky. Najednou ale přede mnou byli dva Třinečáci s pukem úplně sami. Tak jsem tam sebou jen tak plácl a naštěstí vystřelili do mě," líčil Štůrala.
Ještě více se zlínský gólman potil v posledních třech minutách, kdy rozhodčí poslali ve stejný čas na trestnou lavici Kubiše a zároveň udělili trest zlínské střídačce za příliš mnoho hráčů na ledě. „To nebylo zrovna příjemné. Třinec se dostal do tlaku a najednou jsme byli ve třech proti šesti. Moc sil jsme už neměli, ale ustáli jsme to," líčil Štůrala.
Třinec hrál proti třem dohromady třikát, jen jednou ale nabídnutou výhodu využil. „Přišlo mi to, jako by byl dneska puk hranatý. Nedokázali jsme si přihrát, a když už se to povedlo, tak nám odskočil. Nehráli jsme dobře," káral své svěřence třinecký kouč Jiří Kalous.
