Článek
Od chvíle, kdy jste si při nárazu do mantinelu zlomil levý loket, už uplynuly více jak dva měsíce. Jak to s vámi nyní vypadá?
Loket už je dobrý, ale ta ruka je zatím slabá. Nějakou chvíli to ještě potrvá. Kdybych na tu ruku teď spadl, mohl bych si tam něco urvat. Ještě bych tomu nějaký týden dal, než to bude perfektní. Ale už jsem s klukama na tréninku hrál i hokej. Můžu už i střílet, ale do soubojů jsem nešel a spoluhráči mě šetří. Ještě to není takové, abych se s někým pral o puk.
Máte představu, kdy naskočíte do zápasů?
Může to být za týden, ale klidně i za měsíc a půl. Chtěl jsem začátkem října, ale prvního jdu teprve vytahovat dráty. Pak už by to ale mělo jít snad rychle, tak doufám, že v půlce října už bych mohl hrát. Bude záležet, jak rychle naskočí svaly. První prognózy byly až začátek prosince. Tak uvidíme, nic nechci uspěchat. Ono to stejně nejde.
V létě jste uskutečnil dosud největší přestup kariéry z Vítkovic do Třince. Ovšem hned jste se zranil. Jak jste se s tím vyrovnával?
Ve Vítkovicích jsem odehrál tři roky bez přestávky, zápasy jsem vynechal jen kvůli disciplinárnímu trestu. Ale tak to v hokeji je. Zranění k němu patří, a i když to příjemné není, je lepší, že se mi to stalo teď a ne před, nebo v play off. Asi pět let zpátky jsem měl zlomenou nohu a teď už o tom vůbec nevím. Doufám, že to teď bude stejné. Všichni v Třinci se mi perfektně věnují, bolí to už jen po tréninku, jinak tu zlomeninu vůbec necítím. Přes den si pak odpočinu a druhý den zase můžu makat.
Jste zvyklý hrát a trénovat. Čím jste zabíjel tolik volného času?
Já ho zase tolik neměl. Jakmile mi týden po operaci sundali sádru, začal jsem hned s tréninkem. Od rána jsem byl na zimáku a domů jsem se dostal až pozdě odpoledne. Ale ta dřina, kdy jsem trénoval pět šest hodin denně, se vyplatila. Péče je v Třinci perfektní.
Jste obávaný střelec. I proto vás Třinec angažoval. Nebude mít zranění vliv na vaši mušku?
Myslel jsem si, že jako pravákovi mi zlomená levá ruka nebude až tolik vadit. Že tu levou ruku až tak nepotřebuju. Ale teď jsem zjistil, že to není vůbec pravda. Ale už střílím a dokonce trefuju i branku, takže věřím, že to bude dobré. (smích)
V derby byste se hodil oběma týmům. Jak Třinec, tak Vítkovice se střelecky teď docela trápí a bylo to patrné i ve vzájemném zápase.
Byl to obrovský boj a bylo hodně znát, že oba týmy si po dvou porážkách už potřebovaly na tu výhru sáhnout. Moc dobře se mi na to z tribuny nekoukalo, připadal jsem si takový bezmocný. Chtěl jsem pomoct, ale neměl jsem jak. Naštěstí jsme to zvládli, i když nějak líbivý hokej to nebyl.
Byl jste hodně nervózní?
Byl, protože zápasy s Třincem pro mě bývaly vždy vrcholem sezóny. Sice jsme často s Vítkovicemi nevyhrávali, ale mě tam vždy nějaký gól spadnul a dařilo se mi. Navíc bývá plno na obou stadiónech a to mi vždy hodně pomáhá. Škoda, že není vyprodáno na každé utkání.
V Třinci je plno téměř pokaždé, to si užijete.
Ještě jsem to osobně neměl možnost poznat, ale myslím, že hodně dělá ta hala. Je postavená naprosto geniálně a vypadá pořád plná. Moc se těším, až tam vyjedu na led před zápasem.
Neměl jste díky tomu, že jste seděl jen na tribuně při prvním derby sezóny problém, komu fandit?
V Třinci je všechno červené, ať už koberec v kabině, tak guma, po které chodíme na led. Vidím pomalu červeně už i doma. S tím, že bych se spletl, jsem určitě problém neměl. Vítkovicím budu přát v každém dalším zápase. Vždycky k nim budu mít vztah, prožil jsem tam krásné roky, ale teď už jsem hráčem Třince.
Ve Vítkovicích jste hodně těžil ze spolupráce s Ondrou Romanem, je v Třinci někdo, s kým byste si taky tak mohl rozumět? Například váš soused z dětství Martin Adamský?
Martin není centr a křídla se na ledě až tak moc nepotkají. Nejdůležitější je centr, který je mozek lajny, chodí na něj nejvíce puků a rozdá nejvíce přihrávek. Uvidíme, ale v Třinci jsou čtyři silné pětky a je jedno, s kým na led půjdu. Důležité pro mě bude, s kým si sednu herně i v myšlení.
Už jste zkousl to, že o vás Vítkovice po odchodu Ondry Romana nestály?
Po sezóně nám s Ondrou vypršely kontrakty a vedení Vítkovic nás chtělo mít buď oba, nebo nikoho. A když se Ondra dohodl s Jekatěrinburgem, přestaly o mě mít Vítkovice zájem. Je pravda, že jsem ve Vítkovicích už moc pokračovat nechtěl, přesto jsem očekával z jejich strany trochu větší zájem. Na druhou stranu musím přiznat, že mě to do Třince táhlo. Mám šanci tady bojovat o nejvyšší mety a zájem z jejich strany byl obrovský. Až mě to překvapilo. Ale nebylo to o tom, že Svačina pláchl za lepším. Vítkovice mi novou smlouvu nenabídly, a tak jsem odešel.
Nemáte obavy z nenávisti vítkovických fandů? Zbyněk Irgl si opět od hostujícího kotle vyslechl své.
Nemám. Při derby jsem seděl jen kousek od vítkovického kotle. Když si mě všiml, tak začal vyvolávat moje jméno. To bylo hezké. Ale je jasné, že se najdou i tací, kteří mi přestup budou zazlívat, stejně jako to vyčítají Zbyňkovi. Nakonec, i v derby se předvedli, když pískali při tom, když Zbyňa z kostky přál malému klukovi k narozeninám. To mě strašně zklamalo. Nešlo vůbec o Zbyňu Irgla, aniž by jim to došlo, zničili malému klukovi možná životní zážitek.
