Článek
"Vzpomněl jsem si na to. Ale spíše před prvním zápasem s Libercem," řekl Růžička, který si začátkem listopadu odbyl v duelu se stejným soupeřem extraligový debut.
Talentovaný hráč musel stále poslouchat, že jeho otec, nynější kouč Slavie, se trefil poprvé již při svém premiérovém střídání v seniorské soutěži. Ve čtvrtek ho dokázal napodobit. "To stálé porovnávání příjemné nebylo. On ale dal prostě gól hned, já jsem si na něj musel počkat o osm zápasů déle," řekl Růžička novinářům. Konečně se mu tak mohlo ulevit. "Není jednoduché dát gól, když jsem na ledě čtyřikrát za zápas. Jsem ale rád, že to tam spadlo," oddechl si mladý útočník, jenž se prosadil při svém druhém střídání v zápase.
Blízko k brance měl už v minulém domácím zápase, ale puk mu utekl. "Jel jsem sám. Byl jsem potom hodně naštvaný. Dnes jsem si říkal, že už mi to snad neodskočí. To bych se asi šel zahrabat," usmíval se Růžička. Nyní se musí připravit na to, že bude muset přispět do klubové pokladny. "Kluci v kabině už něco říkali. Ještě mi to ale musí spočítat. Určitě to zvládnu zaplatit sám, bez pomoci táty," řekl.
Synova branka potěšila i Vladimíra Růžičku staršího, ale velkou vědu z ní nedělal. "Hlavní je, že jsme vyhráli. Nerozhoduje, kdo dá branku," uvedl náročný trenér. Syna přesto poplácal po ramenou. "Pro něj je dobré, že gól dal. Ještě ale musí sníst hodně polívčičky, aby se dostal na pořádnou úroveň," dodal Růžička starší.
