Článek
Bolí vás nezdar hodně?
Jsem samozřejmě hrozně zklamaný. Vést 2:0 a nakonec prohrát 2:4 strašně mrzí. Štve mě rozdílová branka Sparty, kterou jsme inkasovali tři minuty před koncem v úplném závěru našeho oslabení. Musím ovšem uznat, že Pražané byli lepší a zvítězili zaslouženě.
Jak jste se na ledě po tak dlouhé době cítil?
Bylo znát, že jsem nerozehraný, ani kvalitní trénink nemůže nahradit extraligový zápas. I proto jsem možná obě šance, v nichž jsem se ocitl, špatně vyřešil. Na druhou stranu jsem strašně rád, že jsem zase součástí týmu. Přesvědčil jsem se, že mám mužstvu pořád co dát. Věřím, že s přibývajícími zápasy budu čím dál platnější.
Po nešťastném zásahu spoluhráče Dujsíka hokejkou do tváře jste nastoupil s obličejovým krytem. Jak se vám s ním hrálo?
Nemohl jsem si utřít pot ani se napít, aniž bych si ho sundal. Ale jinak mě nijak neomezoval.
Slízl to od vás Dujsík?
Nějaká peprnější slůvka si ode mě vyslechl. Omluvil se mi, sám z toho byl špatný. Byla to nešťastná náhoda. Ale naprosto zbytečná.
Vadí vám porážka o to víc, že přišla zrovna se Spartou?
Na to jsem vůbec nehleděl. Soustředil jsem se sám na sebe a na naše mužstvo. Mě mrzí každý nezdar s jakýmkoliv soupeřem. Jsem ale hrozně rád, že jsem mohl nastoupit v takovém svátečním duelu.
Báječnou atmosféru za Lužánkami jste si tedy i tak užil?
Pochopitelně. Zahrát si na sklonku kariéry pod otevřeným nebem bylo mým snem. Organizátoři odvedli fantastickou práci a lidi na tribunách byli naprosto skvělí. A příjemně mě překvapilo, jak kvalitní byl na venkovním kluzišti led.
