Článek
Jak jste viděl moment, po kterém šly Vítkovice do vedení 2:1?
Šlo o nedorozumění s obranou. Musíme si zakřičet, byť pod kotlem toho není moc slyšet. Byla to má chyba. Puk se odrazil od plexiskla, já po něm máchl lapačkou, kupodivu jsem ho chytil a hned ho pustil s tím, že za mnou bude obránce a převezme si ho. Jenže místo něj tam byl vítkovický hráč a my dostali gól. Měl jsem to podržet, nebo poslat do rohu k mantinelu.
Začátek zápasu vám ale vyšel parádně...
Je to tak. Vlétli jsme na ně, a dali první gól. Pak se to však otočilo. Věděli jsme, a ráno jsme si to i řekli, že mají výborné přesilovky, že je do nich nesmíme pouštět. Opak byl ale pravdou, navíc hned z první vyrovnali. A v závěru třetiny měli další. Tu jsme sice ustáli, avšak přišla ta moje chyba. Jsem rád, že jsem ji při nájezdech napravil.
Ta minela s vámi nijak nezamávala?
Nevím, asi ne. Když něco zpackám, ponadávám si sám na sebe, vypustím to rychle z hlavy a jedu dál. A měli jsme ještě téměř dvě třetiny. Kdyby se mi to stalo před koncem, asi bych byl hodně naštvaný. Chyby se však stávají. Kluci to nevzdali, bojovali i za mě a vyšlo to.
Při nájezdech jste chtěl ten kiks asi odčinit?
Jasně. Blesklo mi to hlavou. Já si ale na ně věřil. Ráno na tréninku jsem jich pustil osm z deseti. Říkal jsem si, že když to ráno nešlo, večer to jít musí.
Je pro vás výhra s Vítkovicemi za dva body ztrátou či nikoliv?
Každý bod je pro nás dobrý, tedy i každá výhra. Vítkovice, které jsou za námi, se nám nepřiblížily, Naopak, o bodík jsme jim utekli. Tři body by pochopitelně byly lepší, ale my musíme hlavně vyhrávat a je jedno jak.
