Článek
Jak se vám hraje s příjmením Voráček?
Každý se mě ptá, jestli mám s Kubou něco společného, a já jen kroutím hlavou, že ne. Nikdy jsem teda nepátral hluboko v kořenech naší rodiny, podle všeho jde ale mezi námi jen o shodu příjmení. Většina lidí, co detailně nesledují hokej, ví ale jen o něm.
Znáte se spolu nějak blíž?
Potkali jsme se, ale že bychom byli kamarádi, to se říct nedá. Kuba je jen o pár měsíců starší a vybavuju si, že jsem proti němu hrál ještě za vítkovické juniory. Tehdy byl v Kladně ještě na začátku kariéry, ale už bylo vidět, že je výborný bruslař a střelec. Jinak jsem ho nějak speciálně v hledáčku neměl. Samozřejmě na mistrovství světa i na olympiádě jsem vnímal, že tam hraje, ale že bych konkrétně sledoval právě Kubu, to se říct nedá.
Takže žádné soupeření, kdo z Voráčků bude lepší?
Těžko se poměřuje útočník s obráncem. Jemu byla už od mládeže předpovídaná zářivější budoucnost, takže bych se ani nepouštěl do velkých srovnávání. Bylo by pěkné, kdybychom se někdy potkali třeba v NHL, ale nerad plánuju budoucnost, protože jsem se už několikrát spálil. Soustředím se jen na nejbližší dny sezóny a ostatní nechávám volně plynout.
Říkáte si, že teď zažíváte nejlepší období kariéry?
Doufám, že by mohlo přijít ještě něco příjemnějšího. Je to ovšem otázka zdraví a spousty dalších věcí kolem. Nechci ale vypadat jako nespokojenec, daří se klubu i mně osobně, takže je to fajn.
Věřil jste, že vám dobré výkony v Boleslavi mohou otevřít dveře do reprezentace?
Udělalo mi to radost. Na Karjalu mě zvali až dodatečně jako náhradníka, byl jsem zrovna za rodiči na Moravě, ale hned jsem se sbalil a fičel do Prahy. Na obou reprezentačních akcích sezóny bylo nečekaně silné zastoupení hráčů Boleslavi, i to bylo příjemné.
Cítíte, že letní přesun z Liberce byl dobrý krok?
Rozhodně, Boleslav mi dala prostor a velkou herní šanci. Snažil jsem si ji chytit za pačesy, hrát svůj jednoduchý, přitom důrazný hokej a nedostávat góly, když jsem na ledě.
To se vám daří, v bilanci plus minus jste s osmnácti kladnými body nejlepším hráčem soutěže.
To není jen moje vizitka, ale zásluha poctivé práce celé boleslavské obrany. Hrajeme kompaktně, dokážeme bruslit a vzájemně se doplňovat, nikdo si nehraje na nějakou hvězdu. Snažíme se produkovat takový hokej, aby soupeřům nebylo příjemné s námi hrát. To nemluvím o nějaké zákeřnosti, ale spíš o stylu, který jim prostě nebude vonět.
Jak si kluk z Ostravy zvykne na druhé straně republiky?
Nemám problém, dokážu se přizpůsobit a ostravský přízvuk už jsem dávno ztratil. Navíc celou dobu, už i ty dva roky v Liberci, mám po boku přítelkyni Karin, kterou jsem našel ještě na Moravě. Nemá to se mnou lehké, navíc ještě dálkově studuje v Ostravě, takže ji obdivuju, jakou mi dokáže být oporou.
Čím jí to vynahrazujete?
Snažím se vymýšlet různé aktivity. Když máme volno, rádi si zajedeme třeba i do Prahy za kulturou nebo na večeři. Rádi jezdíme i na hory.
Vám smlouva v klubu nezakazuje lyžovat?
To ano, ale my jezdíme spíš na procházky se psem nebo na nějaké túry. Do Krkonoš je to z Boleslavi kousek a mě je v přírodě fajn, je to bezvadný relax. Se psem rádi jezdíme i různě po okolí. Zdědil jsem ho po mamince, která mi zemřela.
Jak se váš pes jmenuje?
Barny. Je to plemeno lvíček, takový univerzální typ, který dokáže ležet celý den, a když ho vezmeme na Sněžku, tak ji vyběhne jako nic.
To už jste s ním absolvovali?
Jo, docela v pohodě. Pes byl na vrcholu rychleji než my dva s Karin.