Článek
„Celý tým odvedl výbornou práci a zasloužili jsme si vyhrát. Sice jsme i tentokrát tahali za kratší konec, ale stejně jako v Chomutově jsme to dokázali zvrátit. Máme dost silný tým na to, abychom vyhrávali a ještě s tou sezónou něco udělali," radoval se z druhé výhry po příchodu do Vítkovic brankář Patrik Bartošák.
Dlouho bezbrankový zápas rozsekl téměř v polovině utkání hostující Jiří Polanský, z vedoucí branky se ale skoro neradoval. „Vůbec jsem nevěděl, jestli budu hrát. V sobotu mi odvezli dědu do nemocnice ve vážném stavu a neměl jsem na hokej vůbec myšlenky. Jsem ale rád, že jsem ten gól dal. Dědo, je pro tebe," svěřoval se Polanský.
Vítkovice kontrovaly v přesilových hrách, které jim v předchozích zápasech přitom vůbec nešly. Dvojnásobnou využil ranou od modré Olesz, v nadstavení rozhodl o druhé výhře nad Třincem znovu v početní výhodě Sloboda. „Před prodloužením jsem kustodům říkal, že teď ten gól dáme a dali jsme ho. Když člověk věří, tak to jde. A my tomu věřili," řekl Bartošák.
Vyjel po rozhodčím
Z vedení se oba týmy přitom radovaly už v úvodní třetině, leč zbytečně. Jako první zvedali ruce nad hlavu v 10. minutě hosté z Třince a jejich radost umocnila i signalizace sudího. Puk ovšem v brance nebyl a ležel na zadní síťce branky, což po chvíli zjistil i sudí. „Věděl jsem, že to šlo vedle a vůbec jsem nechápal, co rozhodčí píská. Trošku jsem po něm vyjel," usmíval se Bartošák. Z gólu se radovaly i Vítkovice, které dokonce puk do branky i dostaly. I jejich radost byla ale předčasná. Gól neplatil pro postavení Szturce v brankovišti.
Podle hostujícího kouče Jiřího Dopity si Třinečtí neprohráli zápas sami. „Bylo to výborné utkání a s výkonem hráčů jsem maximálně spokojený. Ale protože nemůžu hodnotit všechny účastníky, tak se k tomu nechci dále vyjadřovat. Nicméně tento zápas jsme si neprohráli sami," říkal Dopita.
