Článek
Čím jsou pro vás inspirující velké zápasy, při nichž jste stál v brance?
Snažím se poučit z chyb, které jsem udělal, a vzít si i ty dobré věci. Ať už to byla dvě moje extraligová finále (2005 a 2007 – pozn. red.), nebo zápasy o zlato na mistrovství světa (2000 a 2002). Pomáhá mi to, abych byl správně mentálně připravený, aby mě nikdo nerozhodil a udělal jsem v brance správně všechny věci. Základ je starat se jen o sebe, chytat co nejlépe.
Pomáhají vám hodně i vaše bohaté zkušenosti?
Když se daří, tak může stát v brance pytel brambor. Prostě to jde samo a je i jedno, jestli je člověku devatenáct, nebo sedmatřicet. Když ale něco nejde, pak se právě ty zkušenosti hodí, pomohou vám vyhrabat se z toho. Uvidíme, jestli budu muset něco z paměti vytáhnout. Věřím, že ne. Nemůžete si ale pustit do hlavy, že se nebude dařit, spíš si fixujete, že všechno má jít podle plánu.
Jak těžké pro vás bylo překonat dlouhé čekání na start finále?
Jak člověk nehraje, tak je nervóznější a nervóznější. Možná vás to překvapí, ale při sledování šestého zápasu druhé série jsem na sobě u televize cítil větší napětí než při našem utkání na ledě v Boleslavi. Říkal jsem si, co se to se mnou děje, proč jsem nervózní, ale tělo to prostě takhle vnímalo, přitom vnitřně jsem tušil, že narazíme na Spartu. Zápasy teď půjdou rychle za sebou, člověk to musí brát jako celý balík a vydržet soustředěný.
Během play off jste přiznával, že relaxujete u dobrodružné literatury. Co máte právě teď rozečtené?
Od Wilbura Smithe už mám všechny lovecké knížky přelouskané, takže jsem teď sáhl po nějaké veselejší knize, abych měl i dobrou náladu. Vybírám si většinou podle recenzí na internetu, čtu v češtině i ve slovenštině. Nejlépe jsem si teď ale oddychl pár dnů s rodinkou, kterou mám v Pardubicích, užil jsem si během volna děti a teď jsem správně nažhavený na finále. Máme tady přece jen rozdělanou práci a víme, jaký máme sen. Pro mě je největším hnacím motorem ten pocit, který vám přinese absolutní vítězství.
Říkáte si, že pohádkovou sezónu Liberec tak trochu musí korunovat titulem?
Máme všichni nějakou touhu, deset měsíců se tady o něco snažíme a chceme být šťastní po posledním zápase sezóny. Ale nemá cenu svazovat se tím, že něco musíme. Prostě je třeba jít pořád naplno, takový už je můj hokejový styl. Cítím se teď hodně dobře. Na tréninku si přidávám a věřte mi, že kdyby mě něco fyzicky nebo psychicky trápilo, tak utíkám do kabiny.
Jak si z branky vlastně užíváte letošní tažení Tygrů?
Uvedu to na jediném příkladu. Když jsem se loni dopustil jedné chyby, tak jsme to velmi těžko doháněli. Přitom nikdo není celou sezónu stoprocentní. V této sezóně ale byly zápasy, kdy jsem udělal jednu, možná dvě chyby, přesto jsme je dokázali vyhrát. To je pro brankáře dokonale povzbuzující pocit. Navíc jsem ve věku, kdy už musíte mít hokej hodně rád, nosit ho v srdci, bez té vášně to nejde. Navíc ctižádost a hlad po úspěchu, které se usadily v kabině, jsou nakažlivé.
