Článek
Ukazuje to na velkou vnitřní sílu mužstva, jak jste se zvládli oklepat z první porážky v play off a pak dokázali páteční utkání otočit?
I po prohraném prvním zápase jsme věděli, že se nic neděje. Ale teď už jsme tolik nebláznili a nebyli nervózní, že hrajeme finále. Víme, že tým máme stejně silný jako Sparta, proto jsme se soustředili na maličkosti. Třeba na přesilovky, v níž jsme nakonec rozhodli.
Právě na gól Radivojeviče jste nahrál, předtím jste sám vyrovnal. Nastartovala vás trefa na 2:2?
Nakopla nejen nás, ale i diváky v hale. Viděl jsem, že se ke mně přibližuje bek, tak jsem se snažil co nejrychleji vystřelit na lapačku. Super, že to Pöpperlemu propadlo.
Jak těžké se bylo oklepat z obratu Sparty, která v první třetině dala za minutu dvě branky?
Museli jsme si v kabině vyříkat, co jsme udělali špatně, hlavně jsme se ale snažili zůstat v klidu. Nebyl důvod propadat panice, pořád bylo dost času. Dva góly ve druhé třetině nás dostaly nahoru a pak už jsme zápas kontrolovali.
Na ledě se jiskří, o šarvátky není nouze. Je náročné udržet v sobě emoce, abyste svůj tým zbytečně vyloučením neoslabili?
Emoce pracují, což je ve finále jasné. Nikdo nechce dát ani metr zadarmo a jsou to nervy.
Ulevilo se vám hodně, že do Prahy nemusíte za nepříznivého stavu 0:2 na zápasy?
Sice by to nebylo kritické, otočit by se to dalo, ale Sparta by byla na koni. Zaplaťpánbůh, že jsme ale dokázali vyhrát, teď už bude doma pod tlakem Sparta. To ona se totiž bude muset tlačit do útoku. Ale zase to bude obrovská bitva, to už se do konce finále nezmění.
