Článek
Budějovickému brankáři Oldřichu Svobodovi puk do sítě propadl dírou v lapačce. "Byla to strašná pecka. Pavel Richter pak z legrace říkal, že jsem obránce s nejtvrdší střelou na světě," vzpomínal dnes v rozhovoru pro ČTK autor gólové rarity Robert Kostka, před deseti lety pilíř obrany Slavie.
Názory na to, jak mohlo k nevídané situaci dojít, se rozcházejí. "Samozřejmě, že to byla taková rána, že mu tu lapačku proděravěla. Není možné, aby to měl už před zápasem a šel s tím na led. To ani před deseti lety nešlo," mínil Kostka.
Vetchá lapačka
Jenže není to tak úplně jisté. Ze vzpomínek maséra jihočeského týmu Pavla Vlašice vyplývá, že Svoboda měl na zápase jedinou lapačku, podle všeho vetchou. Po inkasované brance následovala situace, podobně nevšední jako onen gól. "Tenkrát jsme to vyřešili tak, že šel do branky na chvíli Robert Slávik a my jsme Oldovi stáhli lapačku izolačkou. Ani rukavici mu nemohl půjčit Robert, protože Olda chytá v opačném gardu," popsal Vlašic.
Diváci ovšem nic nepoznali, domnívali se, že Svoboda, tehdy podle statistik nejlepší gólman základní části, střídá kvůli ostudnému gólu. "Ani já nevěděl, že to dostal přes lapačku. Když jsem to po zápase zjistil, musel jsem se smát," vzpomínal Kostka. Společně se Slavií však nakonec pohořel, Budějovice v sérii triumfovaly 4:0 na zápasy.
Letos může Jihočechům oplatit vyřazení celkem pět pamětníků, sérii zažilo nečekaně mnoho nynějších slávistů. Tehdy devatenáctiletí nováčci Kadlec s Bednářem, před deseti lety ještě málo výrazný Sup nebo členové elitní řady s Ujčíkem Prorok a Růžička. Ten tenkrát poprvé a naposled vyhrál kanadské bodování v české extralize, ale na vysněný titul se Slavií dosáhl až jako trenér. Ze střídačky povede červenobílé i dnes. Na straně soupeře zůstali dodnes tehdejší vítězové Sailer a momentálně zraněný Bělohlav.
Roztodivná trefa je lehce opomíjená
I Kostka zůstal u hokeje, pracuje jako hráčský agent. Jeho roztodivná trefa je lehce opomíjená. "Ani já ji od té doby neviděl. Budu muset poprosit Roberta Zárubu, ať se podívá do televizních archivů, jestli ji vůbec mají natočenou," plánoval.
Vzpomíná se spíš na jiné úžasné góly, na něž je play off nečekaně bohatým nalezištěm. Třeba na náhodnou trefu tehdy olomouckého Jiřího Dopity brankáři Romanu Turkovi přes celé hřiště, když zoufalé vyhození v oslabení nadskočilo přes nerovnost v ledu a změnilo se ve smrtící úder.
Nebo na gól, jenž sezonu nato rozhodl o druhém mistrovi v samostatné české extralize. Po úpravě ledu před prodloužením zůstala na zlínském stadionu za jednou z branek kaluž vody, obránce Pavel Kowalczyk v ní zapomněl puk a vsetínský kapitán Rostislav Vlach jej nic netušícímu Jaroslavu Kamešovi zametl do sítě.
Černošek zařídil vyřazení Zlína
I letošní play off už přispělo do muzea gólových kuriozit. Padly v něm už dva góly od půlky. Sparťan Marek Černošek tak prakticky zařídil vyřazení Zlína. V polovině šestého čtvrtfinálového zápasu nahodil puk na Igora Murína, oblouček se při odrazu od ledu odmrštil nepřirozeným směrem a zapadl pod břevno.
Pro obránce to byla už druhá trefa v sezoně od půlky, poprvé se radoval v říjnu proti Pardubicím. "Gól z takové dálky jsem ještě nedal," žasl tehdy.
Z naprosto stejného místa jako Černošek a do stejné branky se v základní části trefil znojemský Pavel Mojžíš, jenž takhle pokořil Petra Břízu. Vítkovický bek Petr Jurečka zase ve Znojmě propálil z velké dálky jinak famózního Jiřího Trvaje. Pro něj to zase byl takový druhý gól v téže aréně. V říjnu 1999 propálil z uctivé vzdálenosti tehdejšího gólmana Orlů Pavla Rybára.
Zatímco Murínův gól padá na vrub nevyzpytatelnosti gumového puku, o Trvajovi se spekuluje, že střely z velké dálky nevidí. V civilu nosí brýle, při zápase kontaktní čočky. S nimi na očích občas brankáři mívají problém s dalekonosnými střelami. "Prostě to chce střílet. Jak říkal na Spartě Evžen Musil, který k tomu ještě kouzelně ráčkoval: 'Bez ranky není branky'," radí svým nástupcům s úsměvem Kostka.
