Článek
Nebývá zvykem, aby na klíčový pátý nájezd semifinálové série postavil trenér nejmladšího hráče týmu. Vladimír Růžička však v sobotu v Českých Budějovicích neváhal poslat na led osmnáctiletého Sobotku, jenž by zřejmě jel i ve středu, kdyby také došlo na páté nájezdy. I to dokládá, jakou důvěru v tohoto talentovaného hokejistu má.
Blonďatý forvard se během sezóny propracoval ze čtvrté řady mezi klíčové postavy slávistické sestavy. Zdravé sebevědomí, rychlé ruce i nohy a žádný zbytečný respekt ke zkušenějším soupeřům, to jsou hlavní devízy Vladimíra Sobotky. Dobře o nich vědí i v zámoří, na loňském draftu po právu na něj skočilo vedení Bostonu.
Zatímco hokejoví fanoušci jeho jméno už dobře znají, do povědomí širší veřejnosti vstoupil při druhém čtvrtfinálovém zápase s Třincem nešťastným momentem. Po ataku třineckého Frola ležel bezvládně se zapadlým jazykem a jen včasný lékařský zákrok ho ochránil před mnohem horšími následky, než byla dvoudenní hospitalizace.
Nic si nepamatuje
Nebýt jizvy nad levým okem, nepoznali byste, jak nepříjemnou čerstvou zkušenost má za sebou. "Jsem rád, že jsem se ještě v play-off vůbec vrátil na led," přiznává. V zápasech ale i teď dohrává všechny souboje, se svými 87 kilogramy se pouští do střetu i s metrákovými borci. "Mně důrazný styl vyhovuje, rád hraju do těla," vysvětluje.
Psychické následky na něm ošklivé zranění nenechalo. "Asi proto, že si z něj nic nepamatuju," hodnotí už s nadhledem moment z půlky března. Dokonce si ze střetu s Frolem odnesl ponaučení - ani po odehrání puku nepřestávej sledovat hru. "Ze začátku jsem trochu měl obavy, aby mě někdo netrefil, teď už ne. Ale určitě si pořád dávám větší pozor," přiznává.
Větší strach o něj má jeho máma, dokonce ho zkusila přemluvit, aby hokeje nechal. "Jen to tak nahodila, ale řekl jsem jí, že to nepřipadá v úvahu. Na mé zápasy kouká dál, ale je jasné, že každá máma se o své děti bojí."
Půjde na plastiku
Dva dny v nemocnici a dalších deset doma byly pro Sobotku utrpením. "První den mi nebylo dobře, byl jsem pod prášky, a druhý jsem prospal. Pak už jsem jen ležel doma a koukal na hokej, nic víc jsem dělat nemohl. Ránu mi doktoři špatně zašili, takže se jizva trochu rozšklebila. Asi budu muset na plastiku. Myslím jako plastické stehy, ne obličeje," objasňuje s úsměvem.
Když je Slavia kompletní, je Sobotka jediným juniorem ve slávistické sestavě. "Ale kluci mi to moc nedávají znát. Jasně že po tréninku sbírám puky, ale na to je nás víc mladých," popisuje Sobotka. Od semifinále nastupuje vedle o mnoho let starších Bednáře a Proroka. Nebojí se na zkušené spoluhráče zvýšit hlas, když mu třeba v dobré pozici nenahrají? "To ani není třeba, vždycky si to vysvětlíme v klidu," usmívá se talentovaný útočník.
