Článek
Poprvé jste dokázali porazit Slavii v Sazka Areně, ve finále to je pro vás asi dvojnásobná satisfakce. Jasně, že si to uvědomujeme, ale hokej hraju dost dlouho, čili vím, že jedno vítězství zhola nic neznamená a v druhém zápase můžeme čekat ze strany Slavie pěkný uragán.
Za stavu 3:1 pro Slavii to ale se sparťanskými nadějemi vypadalo dost bledě. Kde se v týmu vzala síla na obrat, navíc pár minut před koncem? Vypadalo to vážně, že je zápas ztracený. Měli jsme celou dobu smůlu v zakončení, ale pak se k nám obrátilo štěstí v pravý čas. Mockrát jsme odehráli v Sazce dobré zápasy, jen výhra z toho nebyla.
V prodloužení měla Sparta víc možností, bylo to díky vyrovnání v závěru zápasu a lepší psychice? Při hře čtyři na čtyři máme výhodu v rychlonohých hráčích. Slavia volila spíš jistotu, na penalty si věřila. Chtěli jsme být aktivnější. Pro mě bylo prodloužení pokračováním druhé třetiny, kdy jsme za stavu 1:1 měli jasně navrch.
Při nájezdech na vás nevyzrál dosud stoprocentní slávistický exekutor Vlasák. Já bych z toho nedělal kauzu. Pro Tomáše je to těžké. On má nadání od Boha, umí skvěle nájezdy, ale má to moc složité, když všichni věří, že zase rozhodne.
Měl jste slávistické střelce nějak přečtené? Pouštěl jsem si kazety z předchozích zápasů Slavie a rozpomínal se, kdo kam střílel. Snažil jsem se soustředit jen na puk a nevnímat kulisu. Myslel jsem na nájezdy už tak dva tři dny předem a tahal z paměti staré zápasy.
V rozstřelu vás překonal jen mladík Sobotka, kterého jste asi na kazetě neměl, že? Já mu to ale přeju. Je mladý a šikovný. Trefil se hezky.
