Článek
V základní části loňské sezóny jste nasbíral 33 bodů, čímž jste překonal své dosavadní extraligové maximum. V probíhajícím ročníku jich máte na kontě už 22. Jak si tento parádní start užíváte?
Je to super. Ze začátku sezóny jsem nedělal tolik bodů, kolik jsem si představoval. Teď se mi daří, ale může se stát, že mi to zase přestane jít a bude bodovat někdo jiný. Ale mně jde především o to, abychom vyhrávali jako tým.
Ve Slavii jste byl vždy spíš defenzivní typ útočníka, bojovník. Čím si vysvětlujete, že se vám v Liberci začalo bodově tolik dařit?
Ono je to spíš daný tou taktikou a systémem, který tady praktikujeme. Už jsme to říkali loni s Lukášem Krenželokem, v Liberci hrajeme nátlakovej hokej, jsme hodně na puku a tím se víc dostávám do šancí. Díky tomu, že mám takové spoluhráče, které mám, se mi daří dělat body. Chodím na přesilovky. Ve Slavii byly moje úkoly trošku jiný. Tam jsem hrál přesilovky až poslední dva roky. Je to zkrátka i důvěrou trenéra.
Co na vaše výkony říká otec? Je spokojený?
Občas mě pochválí a samozřejmě je rád, když dám gól nebo udělám nějaký body. Ale častěji mi vyčítá věci, které bych dělat neměl. Třeba mě upozorňuje na chyby a bavíme se o tom, co celkově zlepšit. Už mi do toho ale tolik nekecá jako třeba před pěti lety (smích).
Jak často se na vás jezdí dívat?
Snaží se chodit na každej domácí zápas. Dorazí i do Mladé Boleslavi, nebo když hrajeme někde v okolí.
Váš otec byl výborný útočník. Vlastní tři bronzy ze světových šampionátů, stejný kov si přivezl i olympiády v Albertville, okusil i slavnou NHL. Byl to odmala váš vzor?
Ano, byl. Pro mě byl top hráč, kterému jsem se chtěl vyrovnat.
Vy sám jste hrál v zámoří juniorskou Western Hockey League. Jak na toto období vzpomínáte?
Moc rád. Když nepočítám titul v Liberci, byla to nejlepší léta mé kariéry. Naučil jsem se perfektně anglicky. Byla to skvělá zkušenost do života, co jiní kluci nepoznají, když se tam nepodívají. Mám na mysli třeba přístup k hokeji a veškerý další věci...
Váš otec krátce nastupoval v NHL za Ottawu. Sledoval jste jeho utkání?
Ano, chodili jsme na každý domácí zápas, pokud jsme mohli.
Co se vám jako první vybaví, když se řekne Ottawa?
Že tam hrál táta (úsměv). Ona je to už docela dlouhá doba. Mně bylo devět let. Vybavím si nějaké vzpomínky z dětství, ale to je vše. Není to tak, že bych Ottawě fandil. Když se díváme na NHL, žádný oblíbený klub tam nemám.
Váš otec hrával deset sezón za Spartu, vy jste šest let hájil barvy rivala ze Slavie. Hecovali jste se v minulosti před pražským derby?
Táta chodí na Spartu dodneška. Sparťan byl a asi vždycky bude. Ale není to tak, že by jí fandil, když proti ní hrajeme. To vždycky říkal, že fandí mně. My ani nejsme takoví, že bychom se doma porvali kvůli hokeji nebo že by táta na mě kvůli němu řval. Vždycky mi v klidu řekne, co si o tom myslí. Teď už mu občas oponuju, ale dřív jsem si to nedovolil.
V Liberci podáváte dlouhodobě kvalitní výkony. Doufáte v reprezentační pozvánku?
(smích) Ne, upřímně, pozvánku neočekávám. Pokud by přišla, budu samozřejmě moc rád, je to čest reprezentovat. Bylo by to supr. Já se ale soustředím na výkony v Liberci, abychom třeba navázali na tu minulou sezónu.
