Článek
Třinečtí hráli před vlastními fanoušky poprvé od vypuknutí kauzy Polanský, žádné protesty proti trenérovi Kýhosovi, který byl jednou z hlavních postav ve sporu s třineckou ikonou Jiřím Polanským, se ale nekonaly. Vedení klubu spor urovnalo odesláním Polanského na hostování do konce sezóny do druholigového švýcarského Oltenu a domácí se tak mohli soustředit výhradně na hokej. A proti Spartě se třineckým čistá hlava náramně hodila.
„Nebylo znát, že se v klubu něco v minulých týdnech dělo. Diváci stáli při nás a dlouho tady nebyla taková atmosféra," liboval si třinecký brankář Šimon Hrubec. „Utkání se Spartou má pokaždé ohromný náboj a hrozně mě baví proti ní hrát. Porazili jsme ji potřetí v sezóně, ale zase to nebylo nic jednoznačného. Měli jsme zase o trošku štěstíčka více," usmíval se Hrubec.
Vyložených šancí měli více Sparťané. Především zkraje třetí dvacetiminutovky za nerozhodného stavu 1:1. Forman nejprve trefil tyč a dva následné brejky zastavovali domácí jen hákováním. Po zákroku Hrabala sudí nařídili trestné střílení, které Lukáš Pech neproměnil. „Čekal jsem, že zvedne vyrážečku a strčím mu tam teploměr," vysvětloval zakončení Pech. „Šimon mi pak ale říkal, že zaspal a nestihl zvednout ruku. Měl jsem zakončit jinak, ale nepodařilo se mi to," litoval Pech.
Po několika minutách se v oslabení situace se opakovala. Zákrok Marosze na Uhra ovšem nechali rozhodčí bez trestu a z protiútoku vstřelil vítězný gól Špirko. „Musíme se na to podívat a zítra si k tomu můžeme něco říct, ale teď to nejde. Jestli to pískli, nebo nepískli, je teď jedno. Už jsme druhý gól nedali, a proto jsme prohráli," popisoval Pech.
