Článek
Třiadvacet sezón v nejvyšší české soutěži - Sparta, Karlovy Vary, České Budějovice, Hradec Králové a Brno. V těchto klubech nastřádal 1209 utkání. Šlo o rekordní porci, z piedestalu ho ale později sesadil Petr Kadlec.
„Samozřejmě bylo by hezké být první, ale když jsem se podíval okolo sebe, tak mi bylo jasné, že můj rekord padne. Na dálku jsem dění sledoval a věděl, že Petr má hodně zápasů, a bude to tedy zřejmě on. Přeju mu, aby ještě nějaké zápasy přidal, a ať se mu daří," není zahořklý Ptáček, který kariéru končil v prvoligovém Kladnu.
Uplynulá sezóna byla pro něj poslední. Klub vsadil na mladší a dvaačtyřicetiletý bek už měl dojíždění nad hlavu. K tomu v závěru sportovní kariéry už nežil jen hokejem, začal navštěvovat vysokou školu. Přitom naposledy dal zabrat hlavě domácími úkoly ze školní lavice před čtvrt stoletím. Trenérskou licenci má už několik let, teď míří za diplomem.
Přihlášení přes internet
„Jsem teď takový student začátečník, prvák je už pomalu za mnou. (smích) Tahle myšlenka ve mně uzrávala dlouho. Naposledy jsem to dělal před pětadvaceti lety. Takže mi hned řekli, že dneska už se to dělá jinak a musím se přihlásit přes internet, a podobně. (smích) Zpětně to je dost vtipné. Ale říká se, že první krok je nejtěžší, a asi to tak je i se školou," vzpomíná na návrat Ptáček, který se Spartou slavil čtyři tituly. I proto má hodně vzpomínek a zážitků.
„Spoustu zápasů, úspěchů i kamarádů. Byla to malinko jiná doba, taková pomalejší. Takže na kamarádství, nejen to virtuální, byl čas. Vzpomínám na to strašně rád," dodává hokejista, který slavil v roce 1998 také titul mistra světa v hokejbalu. Teď své zkušenosti bude předávat nastupující generaci.
„Sportovec by měl samozřejmě vědět, co chce a čeho by chtěl dosáhnout. Většina z nich si neuvědomuje, že k tomu vede strašně těžká a mnohdy nepříjemná cesta. A že bez téhle cesty se výsledků nedá dosáhnout. Tohle je chci naučit, že nic není zadarmo."
