Článek
V utkáních s Chomutovem jste se vrhl proti střele do opuštěné branky. Jakub Lev vás následně označil za třetího brankáře týmu. Troufl byste si do branky?
Dobře to sehráli a najednou byla před Laukem prázdná branka, tak jsem se tam hodil a trefilo mě to. Nebyl to zákrok, spíše náhoda. Ale mám k brankářům docela blízko, protože když jsem s hokejem začínal, tak jsem chtěl chytat. Cpal jsem se do branky, bohužel mě posunuli k o rok starším klukům a tam už gólmany měli. Tak jsem musel do pole.
V případě nouze byste tedy zaskočil?
Úplně bych se toho nebál, ale v mistráku bych tam asi nechtěl jít. Když se ale o Vánocích hrávaly sranda mače, tak jsem chytal. Rád jsem si to zkusil. No, není to sranda. Po půlhodině v brankářské výstroji jsem byl rád, že stojím.
Vaší předností je tvrdá a urputná obrana. Musel jste se tuhle hru učit?
Když mě dali ke starším, tak jsem byl o rok pozadu v bruslení i jiných věcech a bylo jasné, že v bodování tyhle kluky nepředčím. Tak jsem se zaměřil na obětavost a dobrou obranu. A to piluji celou kariéru. Hodně trenérů mi říkalo „zlepšuj všechno, ale zaměř se především na to, co ti jde nejvíce a snaž se v tom být nejlepší." A to mě dostalo tam, kde teď sem.
Extraliga začala před pár lety hráče jako vy oceňovat zelenou helmou, kterou aktuálně nosíte už déle než 400 dní. Co pro vás znamená?
Vždycky se hodnotily především přihrávky a góly, ale ta černá práce, bez které se žádný mančaft neobejde, nebyla moc vidět. Pro nás, kdo hrajeme tímhle stylem, je skvělé, že se můžeme taky fanouškům připomenout.
Sledujete pořadí Radegast indexu? Zajímá vás, jak si zrovna stojíte?
Někdy se podívám, ale spíše se to odvíjí od toho, jak se zrovna daří týmu. Když se nám nevede na ledě, tak nemám na nějaké statistiky moc myšlenky. Zatím tu helmu ale mám. A jestli to skončí, tak nasadím modrou a začne třeba jiná etapa. Je to příjemné, ale pro mě je důležité, abychom byli na konci sezóny úspěšní jako tým.
Rozdáte ale i schytáte spoustu ran. Je v šestatřiceti těžší se dát znovu dohromady?
Je, obzvláště, když se prohraje. To je pak opravdu složité se na druhý den nastartovat. Ale máme v týmu hodně mladých kluků, kteří mě přinutí. Manželka Nikola mi sice říká, ať jsem už opatrnější, ale při zápase na to nejde myslet. Kdybych něco začal měnit, tak bych mohl rovnou skončit, protože bych to už nebyl já. Doufám, že to tak ještě nějaký ten rok vydrží.
Je motivací pokračovat i blížící se tisícovka odehraných extraligových utkání? (utkání v Litvínově bylo 956.). V případě úspěchu v play off může padnout už tuto sezónu.
Bylo by to pěkné, protože na tuhle hranici nedosáhne každý a vypovídá to i o kvalitě hráče. Kdyby to vyšlo ve finále, tak by to bylo ještě lepší. Ale klidně ať to přijde jindy, protože na tisícovce se nechci zastavit. Upřednostnil bych to finále (smích).
V extralize jste prošel už šest klubů, v Liberci vyhrál titul a po třinácti letech jste se před minulou sezónou vrátil do Vítkovic. Počítal jste s tím, že se jednou vrátíte domů?
Z Vítkovic jsem odešel ve 22 letech a nikdy jsem nelitoval. Osamostatnil jsem se, našel si manželku, s níž mám dvě krásné dcery, v Liberci jsem získal titul. Ale to už jsem věděl, že další sezónu nezůstanu. Vítkovice přišly se zajímavou nabídkou, měly velký zájem. Hodně mě lákala spolupráce s Pavlem Trnkou. Proto jsem zpátky. A je to skvělé!
V Liberci už jste ke konci nehrál tolik, kolik byste chtěl. Na to ve Vítkovicích žehrat nemůžete. Na ledě jste přes 18 minut na zápas. To jste možná ani nečekal.
To opravdu ne, mám na ledě tolik prostoru, kolik jsem v Liberci neměl dvě poslední sezóny. Jsem za to vděčný. Trenéři na mě vsadili a já jim to vracím, jak nejlépe umím. Někdy je to vytížení tak velké, až se divím. Důvěra ve Vítkovicích je neskutečná.
Vítkovice vás přilákaly na novou vizi, na jejímž konci by měl být nejméně jeden titul, po kterém jste v Liberci oholil vousy. Jsou v ohrožení?
Velmi rád je oholím za jakoukoliv medaili. Rostou mi tak rychle, že s tím nemám problém. Od titulu jsem se neholil, jen vousy občas trochu zkrátím. Do konce sezóny na ně už nesáhnu, ale na konci bych to rád shodil.
