Článek
„Hned na prvním letním tréninku ve Frýdku-Místku jsem si utrhl achilovku a musel jsem na operaci. Vyhlídky moc dobré nebyly. Lékař říkal, že budu rád, když kolem Vánoc budu vůbec hrát," vzpomínal Martynek, který měl zdravotní trable i v minulé sezóně, kterou odehrál v Litvínově. Kvůli borelióze vypadl ze sestavy a místo už v ní nenašel.
Proto se před sezónou rozhodl vrátit domů a vypomoci farmářskému týmu Třince ve Frýdku-Místku. „Vůbec jsem ale nepředpokládal, že bych si za Třinec ještě zahrál. Jsem za tu pozvánku velmi rád a je mi jedno, jakou roli mi kouč svěří. Budu na jakémkoli postu odvádět co nejlepší výkony," svěřoval se Martynek.
Pozvánka z Třince přistála Martynkovi v poště 28. prosince. Pouhé čtyři zápasy poté, co se po zranění achilovky vrátil na led. „Povolali mě na zápas se Zlínem (30. 12.) a vůbec jsme se nebavili o tom na jak dlouho. Ani jsem to neřešil, protože jsem se necítil fyzicky úplně nejlépe," vykládal Martynek.
Kouče Varaďu ale nezklamal. „Ani v jednom zápase!" zdůraznil Varaďa. „Měl to velmi těžké, ale je stále schopný hrát v extralize takovou roli, kterou mu svěříme," pochválil jej kouč a dal mu šanci i v Jyväskylä. „Uspět a hrát finále Ligy mistrů doma je pro všechny velká výzva a historický úspěch," připomněl Martynek, který v Třinci kariéru v roce 2002 začal a nyní by ji rád v rodném městě i ukončil. „Už se mi nikam nechce. Jsem moc rád, že jsem se po sedmi letech vrátil do Třince a momentálně si to hodně užívám. Je to krásný příběh, ale jak dlouho ho budu nyní prožívat, se bude odvíjet od toho, jak bude vypadat soupiska. Kdo se vrátí. Netuším třeba, jestli budu hrát v pátek," zmínil oblíbenec třineckých fanoušků.
Z Třince odešel v roce 2010, rok před ziskem zatím jediného klubového titulu. „Lidé mi to pokaždé, když jsem přijel domů připomínali," podotkl.
A to ho štvalo. Proto si vyhrál titul vlastní. V roce 2015 se ze zisku poháru radoval na třineckém ledě jako hráč Litvínova. „Nenapadlo mě, že bych mohl titul získat právě s Litvínovem. A když se to povedlo ve finále právě v Třinci, tak to bylo nepopsatelné," vzpomínal Martynek.