Článek
Zkraje září jste byl bez smlouvy, poté posílil Jihlavu, ale po trejdu dokončíte ročník v Plzni, z níž jste se odrazil do velkého hokeje. Co na tuhle pohádku říkáte?
Jsem takový cestovatel (úsměv). Upřímně mě před sezónou nenapadlo, že bych mohl letos hrát za Plzeň. Věděl jsem, že má silný a nabitý tým. Ani jsem si nepřipouštěl, že bych se sem mohl dostat.
Splnil se vám sen?
Jsem šťastný, že to takhle dopadlo. Šel jsem do prvního týmu tabulky, který má parádní zázemí. Je v laufu a hraje krásný hokej. Navíc jsem v Plzni doma, s přítelkyní tady máme byt.
Jste překvapený, jak tým v této sezóně šlape?
Je neskutečně silný. Když jsem sem přijel s Jihlavou, bylo hrozně těžké proti klukům hrát. Hodně bruslí, hrají skvěle systémově a každý ví, co má na ledě dělat.
Extraligu hrajete po devítiletém angažmá v zahraničí. Přitom na návrat do Česka to v létě moc nevypadalo.
Trénoval jsem v Plzni s juniorkou a doufal, že vyjde něco z Německa. Jenže vždycky vzali jiného hráče. Něco se objevilo i z druhé švýcarské ligy, ale tam jsem moc nechtěl. Pak už to dospělo do fáze, že jsem potřeboval být v kolotoči zápasů. Ozvala se Jihlava a během pár dnů jsme se dohodli.
Za Duklu jste dal ve 32 duelech pět gólů a přidal sedm asistencí. Proč jste vedení požádal o výměnu?
Necítil jsem úplně podporu, ale nechci se k tomu už vracet. Špatná nálada ale v Jihlavě nebyla. Parta kluků je tam vynikající, opravdu perfektní kolektiv. Pokud jde o výměnu, ve hře byly ještě dva týmy a záleželo na Dukle, s kým se domluví. Nakonec to byla Plzeň a pro mě jedině dobře. Jenom jedné věci je škoda.
Které?
Že už tady není brácha. Vždycky jsme spolu chtěli sedět na jedné střídačce. Byl to zvláštní pocit, když jsem proti němu hrál v Plzni za Jihlavu. Ale brácha odešel v listopadu do Ambri, což je paráda. Každý den si voláme, máme výborný vztah. Taky ho mrzelo, že si spolu nemůžeme zahrát. Řekli jsme si, že se potkáme asi až na konci kariéry v Kaznějově nebo někde jinde. (úsměv)
Sledujete jeho výkony ve švýcarské lize?
Jasně, minulý týden dal dva góly proti Servette Ženeva a trefil se i v Davosu. Akorát je trochu smutný, že mu to tam v těch předešlých zápasech tolik nepadalo. Mně se na něm ale líbí, že v lajně tvoří hru a připravuje šance. Teď ho čeká olympiáda, což je úžasné. Budu ho sledovat a fandit.
Hrál jste KHL, máte na kontě i dvanáct zápasů v NHL za Columbus a pro Dominika jste byl vždycky velkým vzorem. Radíte mu?
Extra ne, protože je jiným typem hokejisty. Navzájem se ale podporujeme a doplňujeme. Má na hokej zase jiný náhled. Řekne mi svůj názor, ale vždycky se shodneme, což je fajn.
Vaše rodina na tribuně podporovala vašeho bratra. Teď zase fandí vám.
Ano, zase začínají chodit na hokej (úsměv). Jsou rádi, nejvíc jezdí děda s mamkou a tátou.
Dlouho jste byl v cizině. Co vám štace nejvíc daly?
Člověka zocelí. Musel jsem se naučit anglicky, postarat se sám o sebe, zařídit si nejrůznější věci od banky přes pojištění. Byl jsem zkrátka hozený do vody a musel plavat. Největším zážitkem byla samozřejmě NHL. Odehrál jsem sice jenom dvanáct zápasů, ale byl za ně šťastný.
Plzeň vévodí základní části a míří za Prezidentským pohárem. Sníte o mistrovském titulu?
Nechci o něm mluvit, protože jsem v tomhle pověrčivý. Play off bude zase něco jiného, pro úspěch ale uděláme maximum.
