Článek
„Je 21. července, takže se na led nikdo netěší, ale tak to v Evropě je, chodí se trošičku dřív. To platí i pro mě,“ ošíval se Hašek, který stihl dorazit na minutu přesně.
Jenže dvě hodiny před šestou večerní? „Autobus už pro ně jel na letiště, ale vypadá to špatně. Prohodili si trénink s naším áčkem, takže by měli jít na led až v osm,“ odhadoval situaci správce místního stadiónu ve čtyři odpoledne.
Hokej v tu dobu zde připomínal jen shluk místních nadějí. „Máme šatnu sedm. Jinak jsou všude Rusáci,“ vysvětloval stav jeden z havlíčkobrodských trenérů do telefonu.
Člověk nemůže vědět, kam ho cesty ponesou
Velké hokejové okamžiky tak zatím patřily historii a Josefu Vašíčkovi, který za výhru ve Stanley Cupu s Carolinou v roce 2006 byl odměněn obrovskými bruslemi z pískovce, které jsou instalovány vedle stadiónu. Vnitřní část ale zdobí i plakát Dominika Haška v dresu Buffala. „Samozřejmě mě v tu dobu nikdy nenapadlo, že bych tady v roce 2010 trénoval, ale člověk nemůže vědět, kam ho cesty za deset let ponesou,“ usmíval se Dominátor, na kterého už čekal kouč Miloš Říha, který mužstvo povolal na čtrnáct dnů na Vysočinu, českou star nevyjímaje. Ta se dočká i úlev.
„V dopoledních tréniních určitě ne, odpoledne si ale uděláme program, on mi nastíní, co by chtěl, já mu to doplním, ale dopoledne pojede naplno,“ byl rezolutní trenér.
Hašek přijel ve svém Volvu ze Švédska a nezastíral překvapení. „Vím, že je ve středu sraz, tak jsem dorazil. Doufal jsem, že dneska ještě trénovat nebudu, ale dozvěděl jsem se, že jdeme na led, co se dá dělat,“ ukončil debatu a šel vybalit výstroj. Mezitím se stihl ještě podepsat pár dětským obdivovatelům. Po odbavení poslední tašky ale klaply dveře. Začala ruská mise brankáře s číslem 39. „Dnes jste tady naposledy, zítra tu už bude zavřeno,“ zavelel Říha.
