Článek
„Manželka s malým tam za mnou zatím byli jen měsíc, teď se s Lindou Strakovou vraceli domů,“ přibližuje český obránce, který se ale docela pere s ruštinou. „Jsem z generace, která se ji ve škole už neučila a ještě moc nemluvím. Když vidím nějaký nápis v azbuce, pokouším se ho přečíst, ale není to žádná sláva a ani z televize se moc nenaučím, chytáme totiž i české programy,“ dodává Němec s úsměvem.
Snad jedině komunikací s trenérem se trochu jazykově zdokonaluje, ale když při častých cestách letadlem spoluhráči s chutí mažou karty, moc se nezapojuje. „Buď spím, nebo si pustím na počítači film,“ prozrazuje.
Nevadí mu ani život v průmyslovém městě v blízkosti velké továrny. „Najdou se hezčí místa, ale nejsem v Čerepovci od toho, abych si užíval, přišel jsem tam hrát hokej. Navíc se mi to nezdá až tak hrozné, určitě je kam zajít a zvládli jsme to i s rodinou,“ tvrdí obránce, jenž si musel zvykat i na trochu odlišný styl hry v KHL. „Nechodí se tam moc do těla, zato jsou hráči hodně silní na puku. Je to i hodně o bruslení. V situacích jeden na jednoho jsou Rusové vynikající, tomu bylo třeba se přizpůsobit,“ vysvětluje.
Čerepovec dva roky po sobě chyběl v play off, letos do něj určitě chce. „Zatím se držíme nahoře, takže ještě nepřišly žádné tlaky. Máme docela mladý tým, v šestadvaceti jsem tam jedním z nejstarších obránců a chodím na přesilovky i oslabení. Statistiky vůbec nehoním, jde mi spíš o to pomoct týmu.“
