Hlavní obsah

Hokej špatný, fanoušci pískají... Rolinka drží v Rusku nad vodou rodina

Aby se při hokejových štacích po Rusku usmál, to už musí být. Tomáš Rolinek prožívá v Kontinentální lize jedno z nejhorších období. Není spokojený sám se sebou, výkony Magnitogorsku nejsou podle představ, fanoušci při zápasech pískají. Pád z výšin bolí. „Pohoda není. Tým se hodně změnil, začátek sezóny se nám nepovedl, od toho se vše odvíjí. Trenér zkouší cukr i bič, chvíli to vychází, ale pak to zase spadne do letargie. Slyšel jsem, že by zase měli měnit trenéra, ale naštěstí jsme čtyřikrát po sobě vyhráli,“ oddychl si Rolinek na reprezentačním srazu v Praze.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Tomáš Rolinek před novináři

Článek

Šesté místo ve Východní konferenci drží Magnitogorsk. Mužstvo, které v letech minulých okupovalo vyšší příčky, se trápí.

„Člověk doufá, že to bude lepší a lepší, ale zatím to tak není. Po hokejové stránce jde o nejtěžší období, co v Rusku za čtvrtý rok prožívám. Hraju, chodím na přesilovky, oslabení, cítím důvěru trenéra, asi ví, proč mě v týmu drží, ale góly nedávám, body nesbírám, takže z mého pohledu to je špatný,“ je přepadlý jeden z tahounů národního týmu, který se po přesunu domů dočkal veselejší kabiny. A snad i lepší nálady.

„Ono se to říká, když změníte prostředí. Já nevím, budu hrát svoji hru, důležité je, že tady je pozitivní nálada, což v klubu není.“

Když se týmu nedaří, slovo si v kabině berou nejzkušenější hráči. Burcují, snaží se ostatní usměrnit, nakopnout. „Máme lídry týmu, snaží se situaci řešit, ale ten kdo hokej hrál, tak ví, že takové období přijde. U nás to už trvá dlouho na to, že jsme špičkový tým v Rusku. Bavíme se o tom, snažíme se, ale když vyjedeme na led, tak nedodržujeme pokyny. Je to spíš o každém hráči než o týmu,“ mrzí Rolinka.

Tomáš Rolinek na tréninku národního týmufoto: Právo/Jan Handrejch

V šatně nálada, která nikomu nevyhovuje. Když vyjedou hráči k zápasu, tak se jim jejich výkony vrací jako bumerang. Hokej se hraje pro fanoušky. A když máte většinu zhýčkanou, špatně se zvyká na dietní období. „Fanoušci jsou za deset let hodně namlsaní. Tým jen dvakrát chyběl v semifinále, jinak vždycky postoupil mezi nejlepší čtyři. Řeknu to jednoduše: od čtvrté minuty začnou pískat a pískají až do konce,“ vzmůže se obětavý forvard jen na smutný úsměv.

„Ke mně se nedoneslo, že by situaci s námi chtěli fanoušci řešit. Nejsou spokojení, ale tam není fanklub tak silný jako u nás. Magnitce fandí čtrnáctiletí patnáctiletí kluci, holky. Piští a křičí, pak je to přestane bavit a celý stadión začne pískat, ale tam není tak silné jádro fanoušků.“

Hokej a rodina, to je nebe a dudy

Rolinek se na ledě trápí, nad vodou ho drží rodina. Když doma zavře vchodové dveře, objeví se v úplně jiném světě. Nepohodu střídá relax. „To je nebe a dudy. V hokeji to je špatný, doma všechno dobrý, to musím zaťukat. Člověk přemýšlí co zlepšit na hokeji, aby klapal, ale když přijde domů a má kolem sebe děti, tak to je nepopsatelný,“ zjihne útočník, který ví, co bude v jeho kariéře po této sezóně následovat. Verdikt si ale nechává ještě pro sebe.

"Pořád přemýšlím co příští rok, ano jsem rozhodnutý, já vím, jak to bude, ale neřekl jsem na sto procent, že se vrátím, nebo skončím v Rusku.“

Reklama

Související témata: