Hlavní obsah

Hlavně nedostat žádnou šmrdlu. Brankář Kovář byl nervóznější než na mistrovství světa

Michal OsobaPrávo

Do holešovické haly přijel jako host, ale podporu měl brankář Jakub Kovář téměř domácí. Co chvíli se z jednotlivých koutů arény ozývalo vyvolávání jeho jména. Své příznivce nezklamal, hlavně díky němu si Jekatěrinburg vezl z ledu Lva bod za prohru 2:3 v prodloužení.

Foto: Roman Vondrouš, ČTK

Petr Vrána (vlevo) ze Lva v šanci před brankářem Jekatěrinburgu Jakubem Kovářem.

Článek

Jaký pro vás byl první zápas v KHL na českém ledě? Byl jste vyhlášen hvězdou zápasu v dresu Avtomobilistu…

Děmagin dal dva góly, vyrovnal tři minuty před koncem, tak možná si tu cenu zasloužil spíš on. Nebylo to jednoduché pro kluky hrát po takové pauze, ten bod je krásný, možná jsme s ním ani nepočítali.

Hvězdou zápasu tu byl vyhlášen i váš bratr Jan, když hrál v Praze s Magnitogorskem.

Asi nás tu mají místní rádi. (úsměv) Brácha tady v prodloužení vyhrál, my prohráli, ale i tak odjíždíme spokojení.

A vám se osobně se před množstvím známých hrálo jak?

Těžko, byl jsem hrozně nervózní. Už mám za sebou pár důležitých zápasů, ale pozval jsem sem spoustu lidí, tak jsem je nechtěl zklamat. Přijely i malé děti z Písku, které jsem párkrát trénoval. Nějak to na mě dolehlo a byl jsem možná nervóznější než před čtvrtfinále mistrovství světa.

Opravdu?

Bylo to tak. Ne snad nervozitou ze zápasu, ale z toho, jak to celé dopadne, jaký si odvezou dojem lidi, které jsem pozval. Bál jsem se, ale myslím, že jsem nakonec nechytal špatně.

Takže jste vnímal, kde sedí hloučky fanoušků, které vás přišly podpořit?

Vnímal, ale snažil jsem se soustředit hlavně na zápas, aby mi tam nepadla nějaká šmrdla a neudělal jsem si ostudu. A poděkování za to, že přijeli, jsem si nechal až po zápase.

V předzápasovém spotu jste se s kapitánem Lva Jiřím Novotným vsadili o svačinku. Co od vás hokejisté Lva dostanou?

Asi peníze, na kterých jsme se s Jirkou domluvili (5000 Kč  – pozn. red.) a oni si něco vyberou. Nebyl čas, abych po zápase jezdil někam do drůbežárny a budil řezníka.

Jekatěrinburg dlouho patřil k outsiderům celé KHL, teď porážíte i hvězdami nabité elitní celky, bodovali jste osmkrát v řadě. Čemu to přičítáte?

Ty zápasy vypadají podobně jako tady proti Lvu. Snažíme se bojovat, my nemáme tým plný hvězd, tak to potřebujeme umlátit v obraně, dostat co nejméně gólů a nějaký tam dotlačit.

V KHL máte stejně bodů jako pražský Lev, věřil jste při odchodu do Ruska, že se v tabulce budete pohybovat tak vysoko?

Jsem za to rád, protože jsem daleko od domova, a kdybychom pořád prohrávali, tak by se to snášelo hůř. Když vyhráváme, je všechno jednodušší.

Čím na samé hranici Evropy a Asie vyplňujete svůj volný čas?

Je to těžké. Každý druhý den hrajeme a ten den mezi zápasy je člověk tah ztahanej, že se jen válí na gauči a odpočívá.

Jste častěji v kontaktu s bratrem, než když jste byli v Česku?

Rozhodně. Tím, že jsme oba daleko od domova a moc kamarádů tam nemáme, tak jsme pořád v kontaktu hlavně přes internet.

Po turnaji Karjala zůstával v Praze, jaké dojmy ve vás přetrvávají z reprezentační akce? Vy jste byl i podle trenéra Hadamczika jedním z mála hráčů, kteří nezklamali.

Jako tým jsme samozřejmě zklamali, ale člověk na sebe nemůže házet deku. Navíc můj tým je v Jekatěrinburgu, tam mě platí. V nároďáku hrajeme za celou zemi, ale samozřejmě i každý za své triko a sebevědomí si budujeme každý za sebe. Já byl se svými výkony ve Finsku celkem spokojený, takže jsem nepřijel ve špatné náladě. Naopak jsem si přivezl docela dobrou formu.

Takže myšlenky na olympiádu v Soči jsou teď intenzivnější?

Pořád zbývají skoro tři měsíce. Vzadu v hlavě samozřejmě mám, že by to bylo krásné, ale olympiáda není to, co by mě živilo. Musím myslet hlavně na svoji práci, abych si ji udržel.

Reklama

Související témata: