Článek
Vážné zranění Wojteka Wolského
Vypadá to, že alespoň podle statistik se prosazujete s velkou lehkostí. Je tomu tak?
Zas tak lehký to není. Vstup do sezóny se mi podařil, hlavně jsem ale rád, že moje body pomáhají k šňůře výher mužstva.
Hodně se v Rusku řešila vaše dlouhá bodová série?
To spíš tady v Česku. Rekordy se teď v Rusku dělají hrozně lehce, pořád se nějaký překonává, takže se o tom jenom napíše a dál se to neřeší.
Pokud byste takhle pokračoval i nadále, vypadá to na osobní bodový rekord za sezónu, ne?
Kdybych takhle pokračoval, tak jo. Jenže kdyby Jarda Jágr loni takhle pokračoval po prvním zápase, tak udělá asi 270 bodů.
Nebylo vám přeci jen líto, když vaše patnáctizápasová série skončila?
Věděl jsem, že v dalším zápase nás čeká Vladivostok, kterému jsme předtím nedali ani gól, takže bude těžké šňůru natáhnout.
| Jan Kovář v letošní sezóně za Magnitogorsk | |
|---|---|
| Zápasy | 26 |
| Góly | 14 |
| Asistence | 14 |
| Body | 28 |
Užíváte si, jak vám klape spolupráce se Sergejem Mozjakinem, který letos vládne tabulce produktivity KHL?
Je to neskutečný hráč. Když mu člověk nahraje do šance, je z toho z velkého procenta gól. To se pak body sbírají lehce. Před dvěma lety jsme sice byli ještě víc vytěžovaní, ale i tak cítíme velkou důvěru trenérů a snažíme se ji vracet.
Platí stále vaše pár let stará slova, že Mozjakin je nejlepším hráčem mimo NHL?
Určitě. A myslím, že i v NHL by patřil k nejlepším.
V polovině října jste zažili i jednu ošklivou událost, když váš spoluhráč Wojtek Wolski během zápasu s Astanou utrpěl po nezaviněném střetu zlomeninu čtvrtého a sedmého obratle, pohmoždění míchy a otřes mozku. Jak je na tom nyní?
Už odletěl k doktorům do Kanady, kde bude pod dohledem. Už jen že ho pustili z ruské nemocnice do letadla, značí, že se jeho zdravotní stav zlepšuje. Má zlomené obratle, ale hybnost rukou i nohou by měla být v pořádku.
Vy jste ono ošklivé zranění viděl přímo z ledové plochy..
Na ledě to ani nevypadalo tak hrozně, jako když jsem se pak na to díval ze záznamu. Byla to hrozná smůla, něco strašného. Je strašné vidět spoluhráče nebo i protihráče v takové situaci.
Pojďme k reprezentaci, kterou tento týden čeká turnaj Karjala. Předpokládám, že čtvrteční zápas se Švédy v Plzni pro vás bude speciální, když jste v západočeské metropoli osm let nastupoval...
Už jenom když na ten zimák přijdu, vybaví se mi ohromná spousta vzpomínek. Přišel jsem do Plzně v patnácti letech, byl jsem v ní do třiadvaceti a bylo to krásné. Vždycky jsem si říkal, že už by reprezentace jednou mohla hrát v Plzni. Točilo se to na hodně stadiónech a strašně jsem si přál, aby se dostalo i na Plzeň. Moc se na to těším.
Dorazí na zápas hodně členů vaší rodiny a kamarádů?
Už jsem Hnildu (Milana Hniličku, manažera reprezentace - pozn. aut.) informoval, že budu potřebovat hromadu lístků. Prý to půjde.
Podle původních plánů jste měl odehrát právě jen zápas v Plzni a do hlavního dějiště Karjaly Helsinek už s týmem neodcestovat. Platí to stále?
Na něčem jsme byli domluvení, ale uvidíme. Třeba nakonec do Finska poletím, pokud by se někdo zranil. Já bych se určitě nebránil, kdybych s týmem nakonec jel.
Prosincový turnaj Euro Hockey Tour v Rusku ale vynecháte určitě, protože s manželkou v té době očekáváte narození potomka. Už se těšíte na roli otce?
Moc se na to těším. Termín máme 12. prosince, dva dny předtím hrajeme poslední zápas v KHL. Kdyby manželka vydržela, stihnul bych být v Česku u porodu. Tak musí zatnout zuby a počkat na mě.
