Článek
Umíte si představit lepší premiéru v roli reprezentačního kouče na MS, než jste měl ve Vídni? Prožívám určitě jeden z nejhezčích okamžiků, které mi hokej nabídl, ale naplno mi to dojde až za pár dní.
Získal jste zlato na šampionátu v pětaosmdesátém jako hráč a nyní i v roli trenéra, dá se to srovnat? Tehdy v Praze mě bylo jedenadvacet a měl jsem před sebou ještě dlouhou kariéru, teď jsem řešil trenérskou výzvu. Na střídačce, když máte hráče pod sebou, prožíváte vše intenzivněji.
Před dvěma lety jste přivedl k titulu pražskou Slavii, teď jste koučem mistrů světa, nejsou ty trenérské úspěchy nečekaně rychlé? To tedy ano. Je to vynikající pocit, ale o úspěch se zasloužili hráči, jim patří zlato. Titul není mým úspěchem, vybojovali si ho kluci, kteří za všech okolností makali na sto procent a udělali perfektní partu. Smekám před nimi, vážím si jejich přístupu a pyšní na ně mohou být i fanoušci. Český hokej už takový úspěch moc potřeboval.
Měli jsme tu esa z NHL, ale na šampionátu ti hráči v čele s Jágrem pracovali hlavně pro tým, jak jste to dokázal? Ti hráči to měli v sobě, odhodlání, morálku i vůli. Když to takhle funguje, může stát na střídačce kdokoli. Neocenitelné jsou věci, které Jágr i po svém zranění udělal pro mužstvo. Všichni se ho báli, pořád po něm při zápase soupeři lezli, ale on nehrál na sebe, nýbrž pro tým.
Zřejmě se vyplatilo věřit klíčovým postavám? Když je úspěch, pak je nominace vždy správná. Kdybychom vypadli ve čtvrtfinále, hned by se našly chyby. Přiznávám ale, že když Ručinský proměnil rozhodující nájezd proti Američanům, a pak se trefil i ve finále, měl jsem radost i za něj. Po operaci skoro tři měsíce nehrál, média se bouřila proti jeho nominaci, já ho ale stále považoval za klíčového hráče.
Vsadil jste podobně i na gólmana? Vokoun pro mě byl jasná jednička, i když mi to řada lidí vyčítala s tím, že v sezóně měl kolísavou formu. Já mu ale věřil, že nezapomněl chytat a měl v paměti i to, jak velmi dobře zvládnul předchozí dva šampionáty. Ve Vídni jsem ho nechal v klidu, moc s ním nekomunikoval a on tady předváděl vynikající výkony korunované nulou ve finále.
Bylo výhodou, že jste se mohl na střídačce opřít o vlastní hráčské zkušenosti? Dnešní hokej je úplně jiný než před lety, kdy jsem hrával. Věděl jsem ale, že musíme mít vše založeno na fungující obranné práci, a bylo dobře před zápasy ve skupině nezatěžovat hráče rozbory u videa. Chtěl jsem, aby si koncentraci schovali na nejdůležitější duely o medaile. Někdy jsem přesto jednal spíš intuitivně, třeba v semifinálovém prodloužení jsem zariskoval, naopak finále s Kanadou se povedlo odehrát velmi obezřetně, i když moc pomohlo, že jsme dali první gól.
Kdy jste začal věřit, že to vyjde až na zlato? Naším cílem bylo finále, ale když se podařilo udolat Švédy, troufli jsme si i na Kanadu. Všem nám bylo jasné, že taková šance zase pár let nemusí přijít. Měli jsme během turnaje i štěstí, ale to přeje připravenému.
Kdy vám ale bylo na šampionátu nejhůř? Zřejmě po druhé třetině čtvrtfinále s USA, kdy jsme do nich bušili, ale stále jsme prohrávali o dvě branky a nebyli jsme schopni dát gól. Balancovali jsme na hraně, ta mince úspěchu má svůj rub i líc a padnout může pokaždé jinak. V kritickém okamžiku se ale ukázala obrovská vůle týmu, který chtěl vyhrát a strašně moc tomu obětoval.
Nezmění ani vídeňské zlato vaše rozhodnutí, že u reprezentace končíte? Už dřív jsme se rozhodl, že národní tým dál nepovedu a nezlomí mě ani to zlato. Když loni v srpnu tragicky zemřel Ivan Hlinka, nechal jsem se přemluvit a vzal narychlo nároďák před Světovým pohárem a pak u něho zůstal i pro mistrovství světa. Jenže já mám zároveň povinnosti v pražské Slavii a nemůžu dělat pořádně tolik věcí najednou. Potřebuji se soustředit na práci v klubu, jemuž patří mé srdce.
Cítil jste stále Hlinkův odkaz i na šampionátu? V kabině nad vchodem nám visela jeho fotka. Pořád jsme ji měli na očích, po každém utkání jsme Ivanovi děkovali. Jestli se na nás někde shora koukal, měl určitě radost, a kdybych to nějak mohl zařídit, tak mu své zlato pošlu. Patří mu za to, jak většinu kluků z tohoto mužstva naučil hrát za reprezentaci srdcem.
Připouštíte možnost, že byste se do role trenéra národního týmu ještě vrátil? Proč ne, třeba za dva, tři roky bych takovou nabídku neodmítnul. Nyní ale potřebuji trochu zklidnit svůj život a příležitost by měli dostat zkušenější trenéři.
Uvažujete o svém nástupci? Určitě, ve výkonném výboru mám přece na starosti reprezentační úsek, ale žádná jména zatím říkat nebudu. V polovině června se to bude řešit.
Máte už představu, co budete dělat v nejbližších dnech? Moc se těším na rodinu, protože jsem byl skoro tři týdny pryč, a na to já nejsem moc zvyklý. Ve čtvrtek letíme s manželkou i s rodinou našeho klubového prezidenta Tvrdého na čtyři dny do Říma, vyrazíme po památkách...
