Článek
Vypadáte docela unaveně.
Ale ne, šlo to. Určitě to byla lepší cesta než na šampionát do Rigy. (Tam dorazil Plekanec po mnohahodinové cestě těsně před začátkem prvního zápasu s Lotyšskem. - pozn. aut.)
Nebudete mít potíže se tak rychle po vyřazení Montrealu přeorientovat na roli v národním týmu?
Nemám s tím problém. V Montrealu jsme to ukončili, teď jedu za klukama na hotel a večer se mrknu na zápas s Itálií.
Co jste těch pár dnů od konce klubové sezóny dělal?
Spíš jsem se zajímal o organizační věci, kdo pro mě do Montrealu přijede a tak. V klubu jsme měli jen závěrečnou večeři.
Jak vedení klubu nakonec sezónu hodnotilo?
Ale jo, pozitivně. Všichni byli zklamaní a smutní, protože jsme cítili, že jsme mohli jít dál, ale byla to super sezóna. I pro naše fanoušky, kteří nám po konci play-off mohutně děkovali.
Bělorusy v Quebeku posílili vaši spokuhráči bratři Kosticynové. Probral jste s nimi start na mistrovství?
Oni zdrhli hned po posledním zápase. My jsme to zjistili až dodatečně, že už nejsou v Montrealu. Vlastně jsme se trochu bavili o mistrovství jen se Saku Koivem, jinak nic.
Jaký výsledek by vám v Quebeku udělal radost?
To je jednoduchý. Vyhrát.
S kým byste si chtěl zahrát v útoku?¨
Je mi to úplně jedno, na jaké místo mě kouč postaví. Hlavně abychom si v lajně rozuměli a něco tu uhráli.
