Článek
Celkem nastříleli čeští hokejisté na turnaji 26 branek v sedmi zápasech včetně zápasu se Slovenskem (8:0). Bez započítání skóre z tohoto výjimečně povedeného utkání už střelecká bilance nevypadá tak oslnivě. Pak náhle vychází průměr tří branek na zápas, obrany Švédska a Kanady překonali jen jednou.
V případě klíčového čtvrtfinále se Švédy přitom už měl národní tým k dispozici takové hráče jako Patrik Eliáš a Milan Michálek, kteří měli v době čtyřdenní pauzy dostatečný čas na aklimatizaci z náročného příletu ze zámoří. Navíc tu byli hráči jako Jágr, Hemský, Kotalík, Marek. Ti všichni nastříleli v sezóně přes dvacet gólů, Marek a Eliáš překonali třicítku.
Proti Švédsku se však dokázal prosadit jen neúnavný srdcař Čajánek, na nějž hráči soupeře zapomněli při soustředění, jak co nejlépe sehrát přesilovku pět na tři. Jinak ale měli trenéři Tre Kronor český tým perfektně přečtený a zanalyzovaný. Nepouštěli soupeře do vyložených šancí a když už dovolili zahrozit, zastavil české naděje brankář Gustavsson.
Můžeme sice tvrdit, že jsme Švédy přestříleli, ale zpravidla šlo o střely z dálky nebo měl Gustavsson dobrý výhled. Opět se projevila bolest českého hokeje, kdy málokdo je ochoten chodit do brankoviště, kde by clonil při střelách spoluhráčů či jinak brankáři znepříjemňoval život. Co bylo platné, že se o tom takřka po každém utkání mluvilo, když na ledě zůstávalo vše při starém.
Parádičky Hemského
Na parádičky Hemského se sice hezky dívá při sledování sestříhaných šotů z NHL, jenže když potřetí za zápas udělá kudrlinku v okamžiku, kdy by mohl vystřelit nebo přihrát, fanouška a zřejmě i jeho spoluhráče to postupně otráví. Navíc neustálé úvahy hráčů nad tím, s kým dalším v příštím utkání nastoupí, asi hokejistům také moc nepomáhaly. Časté změny trenérů ve složení útočných řad byly spíše na škodu.
Dalším faktorem neúspěchu byla stále se opakující nedisciplinovanost týmu. Češi jsou po čtvrtfinále pátým nejvylučovanějším týmem turnaje a častá oslabení nám prohrála všechny tři důležité zápasy - s Finskem, Kanadou i Švédskem. Neustálé spekulace o rozhodčích, kteří si zasedli zrovna na české barvy, neobstojí.
Při vší úctě k Jágrovi těžko mohli fanoušci očekávat, že bude ve svých 37 letech ztrapňovat o deset let mladší protihráče geniálními kousky jako v dobách největší slávy. Ze své mizérie po sezóně v Montrealu se na šampionátu nevyhrabal Plekanec, kdysi výbušný Irgl sledoval dva zápasy jen na tribuně. Od začátku vyvstávaly otazníky nad volbou kapitána, na slovo skoupý Židlický zřejmě nebyl tím správným typem, který by dokázal v kritických okamžicích mužstvo nabudit.
Táhli Čajánek a Rolinek
Hodně se spoléhalo také na Marka, jenže i ten se trápil a po potížích s kolenem byl ještě poloviční. Nejproduktivnějším a možná i nejlepším hráčem týmu byl Petr Čajánek, jenž body skromně přičítal Jágrovi a Hemskému na křídlech. Uznání zaslouží i další poctivý dříč Rolinek, jenž kromě přínosu v útoku zvládl odvést skvělou práci i na nezvyklém postu obránce.
Dobrý dojem udělal nováček v národním týmu Roman Polák, další bek Miroslav Blaťák zažil co se týče produktivity životní turnaj. Brankář Štěpánek se sice v důležitých chvílích nevyvaroval chyb, ale těžko lze vyčítat 22letému gólmanovi, jenž byl poprvé na MS, že týmu nedokázal nevychytal medaili.
