Článek
Minulý rok jste se do Čech nedostal, těšil jste se proto letos o to víc?
Už v letadle jsme si s manželkou říkali, že ty dva roky byly dlouhé. O to víc na mě dýchlo být zase doma. Spíš jsem byl nervózní z cestování, poprvé jsme totiž jeli s malou (dceři Sophii je necelých pět měsíců). Ale zvládli jsme to a jsem natěšený. Zejména na hokej, ve čtvrtek jsem se před odletem chviličku koukal i na náš zápas s Finy. Těším se, až se ke klukům přidám.
Na kdy to plánujete?
Buď v sobotu, pokud by byla možnost tréninku, nebo v neděli, to už na sto procent.
To byste teoreticky mohl ještě nastoupit k nedělnímu zápasu se Švédskem...
To určitě ne. Za posledních osm dní jsem sice byl pětkrát na ledě, když jsme se spoluhráčem Zajacem trénovali s juniory, ale ještě pár tréninků bude potřeba.
Hokejista Patrik Eliáš s manželkou Petrou.foto: Právo/Jan Handrejch
Reprezentační dres jste naposledy přetáhl přes hlavu vloni na olympiádě ve Vancouveru, dokonce jako kapitán. Týmu se ale nedařilo, vypadl už ve čtvrtfinále. Na letošním šampionátu se objeví hned několik hráčů, kteří Hry absolvovali. Napadá vás, co všechno teď udělat jinak?
Každý turnaj je jiný. Nejsou vždy stejní hráči, stejný trenér... Je potřeba to vzít od začátku. Udělat dobrou partu, aby kluci měli jeden z druhého dobrý pocit. Na ledě i mimo něj. A jít do toho s čistou hlavou. Hlava hraje důležitou roli.
Od vás se očekává, že budete jedním z lídrů...
Vždycky chci být jedním z lídrů. Být lídrem neznamená, že musíte hrát nejvíc minut v zápase a být nasazován do každé situace. Vím, čeho jsem schopný. Zkušenosti jsou drahocenné a nenahraditelné. Se sezónou jsem, i když se týmu v první polovině nedařilo, individuálně obrovsky spokojený. Zahrál jsem si All-Star Game, což je takové zadostiučinění, že člověk dělá něco dobře.
Nemrzí vás tedy, že oproti olympiádě už nebudete kapitánem mužstva?
To je pasé. Tomáš (Rolinek) měl minulý rok jako kapitán úspěch, takže si myslím, že je to správné rozhodnutí.
Před loňským MS právě Rolinek kritizoval některé hráče, kteří se ze šampionátu omluvili. Vy jste na jeho slova později reagoval. Přesto, až se k nároďáku připojíte, sednete si spolu ještě, abyste si vše vyříkali?
Já jsem se s tím vyrovnal, řekl jsem si své. Měl jsem pádné důvody. Všichni máme občas výroky, které jsou trošku nešťastné. Zvlášť, když o tom nevíme všechno. Já žádný problém nemám. Jsem tady, abych se ke klukům připojil a abychom uspěli. Ostatní nemá cenu řešit.
Když jste si pročítal aktuální soupisku národního týmu, s kým byste si rád zahrál v jednom útoku? Nabízí se spolupráce s Martinem Havlátem, vaším kamarádem a bývalým spoluhráčem. To je lákavé, ne?
S Martinem bych si zahrál rád vždycky, to je samozřejmé. Ale záleží na tom, jak to pan Hadamczik poskládá. Řekl jsem mu, že nemusí mít vůbec žádné obavy, že se přizpůsobím jakékoliv pozici a jakýmkoliv hráčům. Je to o tom, aby se individuality poddaly týmu.
Patrik Eliáš (vlevo) s Martinem Havlátem při letošním Útkání hvězd NHL. Na šampionátu na Slovensku by si spolu mohli zahrát v jednom útoku.foto: Zdeněk Gažda
Účast na šampionátu minulý týden nečekaně odřekl brankář Tomáš Vokoun. Může to být problém?
Problém to není, ale určitě jsme všichni trošku zklamaní, protože jsme podle jeho ohlasů čekali, že pojede. Gólman je základ týmu a všichni víme, co předvedl loni, kdy tým podržel a dal mu šanci uspět. S Tomášem v zádech by kluci byli určitě víc v pohodě. To ale vůbec neznamená, že nevěříme Ondrovi (Pavelcovi) nebo Štěpcovi (Štěpánkovi). Hvězdy se rodí přes noc. Nikdo neví, kdy. V důležitých zápasech, kdy to člověk ani nečeká. Budeme od Ondry potřebovat, aby chytal jako v průběhu sezóny, kterou měl fantastickou.
V New Jersey jste letošní ročník odehrál na centru, je pro vás tato pozice prioritou i v reprezentaci?
Vůbec. Na centru mě to bavilo, zvykl jsem si na to a myslím, že mi to i vyhovuje. Panu Hadamczikovi jsem ale říkal, že mi je jedno, kde budu hrát. Za posledních pět let jsem si zvykl na každou pozici.
Bavil jste se o mistrovství se spoluhráčem Iljou Kovalčukem?
My se teďka moc nebavíme... Ne, dělám si srandu. Ptal jsem se ho, jestli vůbec jede, a on říkal, že samozřejmě. On se na tyto akce velmi těší, rád si zahraje za národní tým. Zvlášť po téhle sezóně. Myslím, že jemu ruský hokej vyhovuje víc než ten náš klubový. Bude jedním z nejnebezpečnějších hráčů.
S Martinem Brodeurem jste šampionát neřešil?
Říkal, že by jel akorát jako člen realizačního týmu nebo trenér gólmanů. Aby si mohl užít volna a Slovenska.
