Článek
„To, že jsme prohrávali o jeden gól, bylo v pohodě, to se prostě stane. Oni mají mladý tým, ale ve třetí třetině jsme byli přečíslovaní, propadali jsme, úplně nelogicky. Útočníci se hnali dopředu, nezajišťovali jsme se a takhle to dopadlo,“ popisuje pětatřicetiletý Eliáš rozhodující okamžik prohraného semifinále. On dal dva góly, nikdo jiný se nepřidal.
Neokusí finále. Nejproduktivnější hráč New Jersey z minulé sezóny NHL nebude bojovat na mezinárodní scéně o zlato. V zámoří vyhrál dvakrát Stanley Cup. Na reprezentační úrovni na absolutní top čeká. Dočká se?
„Asi už dál čekat nebudu. Já jsem to bral jako poslední šanci a přeci jenom z toho hlediska, že jsme tady měli opravdu výborný tým. Byla dobrá parta kluků a o tom to je. Věřili jsme si. A opět to nevyšlo a zase proti Švédům. Je to zklamání,“ přiznává Eliáš, který je v organizaci NY Jersey od roku 1995.
Rodina má přednost
Že by bylo na řadě ohlášení o konci reprezentace? „To ne. Ale v pětatřiceti letech, už tělo potřebuje odpočívat. Rodina má přednost a ten život už je taky o něčem jiným. Vždycky miluju hru, je to zábava, ale hrál jsem přes zranění a dnes to nebylo jiné. Po tom hitu jsem se necítil dva dny dobře, ale docela mě to bavilo. Jarda (Jágr) sice hraje i skoro ve čtyřiceti, ale rodina je přednější,“ povídá Eliáš, který navlékne dres ještě v neděli.
Další šance na bronz, už třetí. „Jde o medaili, ta pýcha musí v týmu být a já věřím, že to odehrajeme kvalitně. Teď se půjdu zaledovat a na rehabilitaci. Musím se dát do pořádku a po skypu zavolám domů,“ dodal Eliáš po porážce se Švédy a odešel. Pověsí si na krk někdy zlato? To nikdo neví. Pojede na další olympiádu nebo mistrovství světa? To ví jen on.
