Článek
Osm výher, jedna porážka. Na závěr vítězství nad Ruskem a bronzová medaile na krku. Máte radost? Nebylo jednoduché se na to připravit. Já osobně můžu říct, že jsem si šel po zápase se Švédy lehnout v půl osmé a spal jsem až do jedné hodiny druhý den. Takhle unavený už jsem dlouho nebyl. Je vidět, že když se daří a vyhrává, tak jedete na té vítězné vlně a energii a pak to najednou skončilo. To bylo, jak když na mě spadl vagón.
Přesto, jaké máte pocity po výhře v posledním utkání turnaje? Věděl jsem, že obě strany budou utahané. To je důležité. A i když by to nebyla pravda, tak je důležité si říkat, že Rusáci na tom nejsou o nic líp. Hlavně jsme si říkali, abychom to neotevřeli a viděli jste skóre prvních deset minut - 2:2. Já myslel, že to bude 12:12. Takže jsme s nimi hráli otevřený hokej, což jsme si díky bohu rychle uvědomili a začali hrát úplně jinak.
Čím vás překvapili? Každý zápas je jiný, Američané na nás vletěli, my to ustáli a vyhráli jsme. Švédové na nás zase nevletěli, ale měli daleko více sil v druhé půlce zápasu. Rusáci na nás vlítli, ale pak odcházeli.
Roman Červenka vstřelil hattrick, v předchozích zápasech měl šance, ale nedařilo se mu. V minulém utkání ho trenér nechal sedět, čekal jste takovou ráznou odpověď? Škoda, teď už je každý chytrý. Nehrajeme deset minut. Možná kdyby to Lojza nechal společný, nikdy nevíte, ale těžko se už k tomu vracet. To byla jen otázka času, kdy mu to tam padne. On je střelec, ty góly dávat bude.
Jaromír Jágr (vlevo dole) oslavuje s Romanem Červenkou gól vstřelený Rusku.foto: Reuters/Grigorij Dukor
Na krk vám pověsili medaili, jak budete na tým z Bratislavy vzpomínat? Důležité je, co si budeme pamatovat my jako hráči, důležité je i to, co si budete pamatovat vy novináři a fanoušci. Zlatá medaile je perfektní, na třetí místo si podle mě nikdo za pár let nevzpomene. Vždy se pamatují jen vítězové. Ale na druhou stranu ten pocit, že jsme odehráli výborný turnaj, to nám nikdo nevezme. Hlavně byla i výborná parta.
Takže i přes medaili zklamání, že není zlato? Jde hlavně o ty pocity. Určitě je škoda, že není zlato, ale vyhrávat pořád nemůžete. Díky bohu, že se nám to povedlo loni, to nikdo nečekal. Jednou máte neskutečné štěstí, možná kdybychom ho trochu měli z toho loňska, tak to bylo úplně jiné. Ale tohle si nemůžete režírovat. Jsou životní situace, které přichází a odchází.
Porazili jste dvakrát na turnaji Rusko, to se určitě počítá a potěší, že? Za dva šampionáty třikrát, to opravdu není jednoduché. Uvidíme, co na to řekne pan Holík (smích).
Rusové měli v týmu obrovitého Jevgenije Arťuchina, nakonec se věnoval hře, první dvě třetiny hrál dobře... To pozor! To klobouk dolů. S takovýmhle tělem když se dostane jeden na jednoho, tak ho nejde zastavit. Ten se nesmí nechat rozjet.
Ale nakonec se to podařilo, Karel Rachůnek s ním rozbil plexisklo. Takový hit se určitě nečekal, souhlasíte?
My jsme se hlavně báli, aby ho neprobudil. To by nás tam pak vyházel všechny za plexisklo.
Jaromír Jágr foto: ČTK/Jan Koller
Loni český tým slavil v Německu zlato, ze Slovenska si vezete bronz. Dají se tyto medaile porovnat? Záleží, podle čeho to budeme posuzovat. Jestli podle výkonu, nebo podle umístění. Každý je jiného názoru. Někdo řekne, že radši uvidí špatný hokej a zlato. Jiný, že se bude radši dívat na krásný hokej a bronz. Někdo vezme radši umístění, někdo dobrý pocit. Nejlepší je, když se to sejde v jednom, ale takové mužstvo už není, taková byla snad jen ruská sborná v 80. letech.
Spoluhráči hodně mluvili o dobré partě, můžete to také potvrdit? Sešlo se to. Byla výborná parta a hráči z Ameriky jsou vynikající. Těžko budeme mít tak vynikající mančaft. Málokdy se povede, že ze Stanley Cupu vypadnou mužstva, kde jsou naši nejlepší hráči. New Jersey (Patrik Eliáš) se poprvé nedostalo do play-off, Pleky (Tomáš Plekanec) vypadl s Montrealem, obránci, Židla (Marek Židlický), Michálek (Zbyněk a Milan).
Vy budete chtít dále reprezentovat? Já tady o těch věcech nepřemýšlím. Já nejsem hráč, který bude říkat: To je můj poslední turnaj, a pak bych to bral zpátky. Já uvidím, jak se budu cítit a jestli mě trenér vezme a podle toho jedu dál. Proč bych neměl hrát, když budu cítit, že mužstvu můžu pomoct. Já myslím, že na věku vůbec nezáleží.
V roce 1996 jste ale říkal, že končíte? Ale zapomněl jsem říct na jakou dobu.
Co tedy olympiáda v Soči 2014? Když jste mladý, tak berete každý neúspěch úplně jinak a víceméně přemýšlíte akorát o sobě. Neříkám, že jste namachrovaný, ale vidíte akorát sám sebe a když se nedaří, myslíte si, že je konec světa.
Jaromír Jágr (vpravo dole) oslavuje se spoluhráči gól vstřelený Rusku.foto: ČTK/Jan Koller
Jak vás obohatil slovenský turnaj? Já mám ohromnou radost, že jsme našimi výkony mohli rozdat radost lidem. To málokdo v životě pocítí, že může třeba na dva týdny změnit myšlení lidí, může jim dát zapomenout na problémy. A oni zase dají zapomenout nám. To je taková výměna energií a toho úspěchu. Ale pak to najednou skončí, vy se probudíte a říkáte si - co teď? Začíná nová etapa a příští rok to bude znovu směřovat k mistrovství světa.
Co znamená nová etapa pro vás? Nevím. Nic konkrétního nemám a ani to víceméně moc neřeším. To, co bude, bude. Já jsem byl vždycky hodně věřící a věřím, že cokoliv se stane, je pro moje dobro. Vždycky to tak bylo. Takže jestli není nic teď, tak je to možná to nejlepší, co se mi může stát.
Takže nespěcháte na smlouvu na další sezónu? Vůbec. Já jsem v životě poznal, že pokud do toho jdete po hlavě a bez trpělivosti, tak to špatně dopadne. Musíte tomu dát čas a ono si to cestu najde.
Víte už, co budete dělat po šampionátu? Uvidím, možná pojedu do Paříže podívat se na české hráče a možná na zlatou tretru. A pak si odpočinu. Když tak si budu muset je zabalit do Ruska. Mám toho ještě hodně. Ale teď je spousta času.
