Článek
"Mistrovství skončilo pro sbornou žalostně. Poté co vítězstvím nad Kanadou ve čtvrtfinále darovala fanouškům naději, prohrála dva zápasy za sebou s drtivým skóre. Cesta od velké naděje k velkému smutku byla krátká," napsal Kommersant o páteční semifinálové porážce od Finů 0:3 a nedělní prohře 4:7 v duelu s Čechy o bronzové medaile.
Nelze skrývat hořkou pravdu
Podle deníku nelze skrývat hořkou pravdu - jakkoli byla výhra nad Kanadou sladká, bylo to málo na to, aby sborná, která měla na cestě do play off potíže i s outsidery ze Slovinska a Dánska, byla hodna zlata či stříbra. V duelu o bronz se sice snažila napravit si reputaci, ale nejprve si dala "trapný" vlastní gól a pak ještě posílila pověst týmu, pro který hrubky v obraně nejsou čímsi mimořádným, ale normou.
"Možná tyto porážky jsou něčím užitečné. Vždyť chabý svit bronzových medailí by mohl zakrýt příliš zjevnou bídu ruské reprezentace, která o sobě dávala znát od startu až do samého konce šampionátu," uzavřel Kommersant.
"Spoušť v Bratislavě," nadepsal svůj článek list Izvestija, podle kterého závěrečný zápas s Čechy měl být dvojí odplatou za porážky v loňském finále a v letošní osmifinálové skupině. "Nakonec se ale nepovedlo ani jedno, ani druhé," uvedl deník.
Bykovovy neuvěřitelné chyby
Sovětskij sport se ptá, proč trenérské duo Bykov-Zacharkin "bezmála úmyslně nadělalo tolik neuvěřitelných chyb". Bratislavskou ostudu lze podle něj srovnat snad jen s petrohradským debaklem z roku 2000, kdy hostitelé skončili až jedenáctí. "Ale ani tehdy jsme neprohráli pět utkání. Tolik porážek na jednom mistrovství nebylo ani v sovětských, ani v ruských dobách!" zdůraznil deník.
Po selhání na olympiádě ve Vancouveru trenéři dostali novou šanci, ale ta skončila zase fiaskem. Nejstrašnější však na tom všem podle komentátora je, že v Bratislavě reprezentoval Rusko snový tým, v kterém chyběli jen Bryzgalov, Dacjuk, Malkin a Andrej Markov. Pět ruských porážek tak nelze vysvětlit.
Tým ve slepé uličce
K zahnání ruské reprezentace do slepé uličky podle listu přiložil ruku i svaz, jehož šéf Vladislav Treťjak pod dojmem dřívějších medailí zavíral oči nad "vedlejšáky" trenérů v ambiciózním týmu Ufy. Ale Bykov a Zacharkin kvůli klubovým povinnostem sbornou na mistrovství ani nepřipravili. A ještě horší je, že - pokud se svaz rozhodne trenérské duo odstranit - zůstane po nich spálená země, protože si nevychovali jediného mladého nástupce. A totéž platí i o mladých hráčích.
Podle Sport-Expressu lze ruským hráčům poděkovat jedině za to, že po čtvrtfinálovém vítězství neudělali z fanoušků předčasně pouhé pozorovatele. "Dál už není co chválit - nezasluhují si to," zdůraznil komentátor.
Vítězství nad Kanadou sice utěšilo ruskou samolibost, ale světlý okamžik se ukázal jen přízrakem. Limit úspěchů se ukázal vyčerpán přidělením pořadatelství mistrovství světa v roce 2016 a "systémové selhání nelze zastřít, ani napravit hezkými řečmi".
Ani prý nepráskli dveřmi
Dvojí porážky od Finska a Česka jsou podle listu především ničím neomluvitelnými prohrami trenérů. Ruští hráči se nevzmohli dokonce ani na to, aby za sebou hlasitě práskli dveřmi - když se tým rozhodl hrát podle svého ruského naturelu, dopadlo to ještě hůře než dřív, velice smutně a krajně nepotěšitelně.
Závěrem Sport-Express konstatoval, že místo poučení z vancouverské lekce se symptomy úpadku ještě prohloubily a z porážek nevysvitla ani žádná strategie nebo srozumitelné poselství do budoucna. A o hvězdách ruského hokeje není co říci.
