Plekanec: K nažhavení je ideální mít pětadvacet kapitánů

Beru ho jako vyjádření důvěry trenéra, ale herně se pro mě nic nemění a tlak na vlastní osobu už dobře znám z Montrealu. Zatím v kabině spíš sloužím jako prodloužená ruka mezi trenérem a mužstvem. Pokud je potřeba něco říct, tak si to řeknu, ale v mužstvu je hodně zkušených kluků a nejsem na to sám. Ideální mi přijde situace, když k nažhavení a nahecování budeme mít pětadvacet kapitánů a ne jen jednoho.

To je těžká otázka. Tým klidně může mít dobrý charakter, jenže přijde zápas, že v něm nedáte góly, odkloní se od vás i štěstí a nic vám nepomůže. Dobrý pocit mám ale z toho, jak jsme dokázali otáčet zápasy při generálce v Brně. Třeba po špatně odehrané třetině jsme tu další odehráli úplně jinak. Daleko lépe. Začali jsme dělat na ledě, co jsme si řekli v kabině. A hned se to projevilo i ve skóre.

Hlavně trenér a pak ti zkušení hráči. Je to o propojení. Nezříkám se odpovědnosti, ale není to jen tak, že kapitán vstane a řekne: „Pojďme zabrat a pořádně hrát!" Jeden člověk by si mohl strhat plíce a nezměnil by nic, tohle všichni musí cítit stejně. Na tom se pozná parta, teprve s ní ten tým roste. V přípravě všichni bojovali, jak měli, a pevně věřím, že nám ten duch vydrží i na šampionát.

Motivaci mám každý rok, i kdybych tenkrát v Kolíně nad Rýnem byl, tak bych to chtěl zase vyhrát. Nemám to tak, že až jednou získám titul, přestanu jezdit. Hokej hraju hlavně proto, že mě baví vyhrávat, a taky mě fascinuje, jak lidi u nás šampionát sledujou a třeba loni v Bratislavě nás podporovali naprosto fantasticky.

V hlavě nosím ten šampionát delší dobu, ale to pravé napětí se určitě dostaví, až půjdeme ve Švédsku poprvé do kabiny a na led. Když se budeme od čtvrtka připravovat tam, pohltí nás atmosféra v plné síle. Všichni už čekáme, až to v pátek vypukne.