Článek
Co říci k tomu, že se v tolika letech dočkáte prvního utkání na světovém šampionátu?
Je to trošku divný, ve čtyřiceti jde o moji premiéru, ale takhle se to nějak zamotalo. Jsem rád, že to aspoň dopadlo ve čtyřiceti.
O dvacet let mladší je brankář Petr Mrázek. Oba jedete na mistrovství světa poprvé, další nevšední situace, že?
Doufám, že si nevzal s sebou nějaké domácí úkoly. Dvacet let je docela dost. Ale takhle to někdy je. (smích)
Už jste dal zápisné?
No, vidíte, ani mi nemluvte, zatím nikdo nic neříkal.
V pátek vás čeká výjimečné utkání, může vás ještě přepadnout nervozita?
Těžko říct. Já na tohle nějak netrpím, spíš jsem natěšený. Určitě bude vynikající atmosféra, všichni se těšíme.
Na jaké umístění podle vás má národní tým?
Samozřejmě chceme uspět a přivézt medaili, ale víme, že tyhle turnaje jsou těžké a soupeři mají stejný cíl. Jedeme se o to porvat, uvidíme, jak dopadneme.
Na začátek máte Dánsko, jste rád, nerad?
Papírově horší mančaft, ale co jsem slyšel od kluků, tak nejsou Dánové zase tak velcí outsideři. Hokej hrát umí, není to jako před deseti patnácti lety, kdy byli jasní outsideři, kteří se jasně přehráli, dneska tomu už tak není. Ono bořit je jednodušší než stavět. Co to sleduju, tak posledních pět sedm let takové mančafty vždycky porazí nějaké dobré mužstvo. Musíme si dát pozor, vykopnout dobře, protože hned druhý den máme Švédy.
Ti mají v nominaci čtrnáct hráčů z NHL, k tomu hrají doma, to znamená velkou sílu, souhlasíte?
Už bez těch hráčů z NHL jsou nepříjemní, o to to bude horší. (úsměv)
Které mistrovství světa si vybavíte jako první?
Nejvíce rok 1985, když jsme vyhráli, to jsem nejvíce vnímal.
Mrzí vás, že jste v devadesátých letech minulého století nebyl v českém národním týmu, ale byl jste členem kanadského výběru? Do roku 2000 Česko získalo sedm medailí.
Samozřejmě, ale s tím se nedalo nic dělat, takhle se to s Kanadou stalo, zabránilo mi to v reprezentaci, je to smutný příběh. Já jsem pak už nic jiného v té situaci udělat nemohl.
Co pro vás znamená kanadské stříbro z olympiády 1994?
Byl to obrovský úspěch. Mám krásné vzpomínky, tedy mimo trestňáků. Zlato jsme měli na dosah, škoda, protože to by byl mega úspěch. I takhle to byl ale velký úspěch. Bylo to za Kanadu, což samozřejmě... do určité míry jsem byl hrdý, že jsem mohl reprezentovat Kanadu, ale jsem Čech a Čechem vždycky budu, na Kanaďana bych si nikdy nehrál, ale situace se takto prostě vyvrbila.
Chtěl byste si teď zahrát proti Kanadě?
Víme, že v základní části to nejde, nepřemýšlel jsem o tom, ale nebránil bych se tomu.
Tady už asi žádného spoluhráče z Lillehammeru nepotkáte, co?
Ten co se mnou hrál, tak je trenér. (smích)
A co rok 1996 a Světový pohár, kde jste brali s českým týmem osmé místo?
To jsou spíše hořké vzpomínky. Nerad na to vzpomínám, ale i takový hokej je.
Před touto končící sezónou jste se rozmýšlel, jestli pokračovat. Nakonec jste byl nejlepším hráčem extraligy, jedete na mistrovství světa. Co sezóna 2012/2013, kde budete hrát?
Loni jsem se na Miami rozhodoval, jestli budu pokračovat, ani ve snu by mě tohle nenapadlo, že bude taková dohra. Co dále, to nechávám na druhé koleji, je to pro mě důležité, ale není to momentálně na pořadu dne, rozhodnu se až po mistrovství.
Vzal jste si něco sebou na krácení volného času do Švédska?
Mám s sebou počítač, mám tu taky pětadvacet kámošů.
Na pokoji jste sám?
Zatím, ale on ještě někdo dorazí. (smích)
