Článek
Musel jste zrušit víkendovou oslavu narozenin naplánovanou doma v Klimkovicích. Stihl jste si jubileum užít alespoň tady v Helsinkách? Určitě se po vítězství nad takovým gigantem jako je Kanada člověk cítí dobře, takže jsme poseděli na hotelu se synem tak trošku v rodinném prostředí. Dali jsme si nějaké to pivo, ale už v jedenáct jsme šli spát.
Myslíte si, že jste ve čtvrtfinále vymačkal ze Slováků maximální výkon, nebo cítíte jejich strop ještě někde výš?Myslím, že to byl jeden z maximálních výkonů, který jsme schopní podat, ale vždycky se dá něco zlepšovat.
Takže postupem do semifinále slovenské ambice nekončí?Samozřejmě, že s jídlem roste chuť, ale my se musíme podívat také na to, kdo proti nám stojí. Český tým je favoritem, stejně jako byla Kanada, a my se mu budeme snažit co nejvíc zkomplikovat život. Čechům určitě tím postupem přes Švédy spadl kámen ze srdce a myslím, že jsou přesvědčení, že jsme jim pomohli, když jsme odstranili z cesty Kanadu.
Česko se může prezentovat podobným stylem, jako hrajete vy. Bude to pro vás lepší nebo horší než s Kanadou?Těžko říct, s čím vyrukují Češi, ale předpokládám, že budou hrát podobně jako my. Je teď otázka, kdo ten styl líp zvládne a kdo se přes něj líp prosadí. Může to být hodně taktický boj.
Co pak rozhodne?Mohou i maličkosti, třeba i nějaký odražený puk.
V čem vidíte největší přednost Slovenska?Kolektivní duch.
Berete souboj s reprezentací země, kde jste se narodil a máte její občanství, hodně prestižně?V žádném případě, beru to tak, že nastupuju proti dalšímu týmu na mistrovství světa v barvách Slovenska a každé vítězství potěší, jestli je to proti Česku, Kanadě nebo Americe. Dobře vím, že z minulosti mají Češi daleko víc vítězství nad Slováky, ale naši zkušení hráči se snaží tým nabudit tak, aby nebyl přemotivovaný, ale aby hrál nadoraz.
Máte jako český trenér nápad, jak zkrotit často velké slovenské emoce?Musím najít nějaká slova, která v tomto směru budou působit, ale musí samozřejmě pomoci ti zkušení hráči. Uvidíme až po zápase, jak se nám to povedlo.
S trenérem českého národního týmu Aloisem Hadamczikem se velmi dobře znáte. Můžete se vůbec něčím překvapit?Poslali jsme si vzájemně blahopřejné esemesky po vítězných zápasech, ale těžko něco na sebe vymýšlet. Hokej už je vymyšlený a teď je jen potřeba dostat do hráčů to, co ten tým potřebuje a mít kousíček štěstí. Po vyřazení mi přišlo snad sto blahopřání na telefon a kamarád, který zná mě i Lojzu, psal, že neví, komu má teď fandit. Nejlepší by podle něj bylo, kdybychom si to spíš rozdali v tenise.